I malý pes je pes, živé zvíře s vlastní povahou a živočišnými projevy. To by si měl uvědomit každý, koho napadne myšlenka pořídit si domácího mazlíčka pejska … aspoň táááákhle maličkéééého. Pes je jako malé dítě, na které musíte dávat pozor, starat se o jeho potřeby, stravu, zdraví a pohodu. Jenže dítě časem vyroste a dospěje, takže po deseti letech se stane vašim jakž takž soběstačným malým pomocníkem, kdežto pes se po deseti letech stane vašim stále závislým starým a možná i nemocným psem.
Pes je živá bytost, která se vyznačuje tím, že jí vyhovuje žít ve smečce, mít jednoho dominantního pána a spoustu sobě rovných živých bytostí ve smečce. Proto je deprimován přežíváním v kotcích psích útulků, kde jeden páníček je páníčkem spousty psů a ostatní kamarádi jsou navzájem izolovaní. Je deprimován izolací ve výbězích zahrad, kde je mu jasně dáno na vědomí, že k lidské smečce nesmí. Je deprimován i praštěnými páníčky, kteří ho oblékají do slušivých neprodyšných kombinéz a obouvají do botiček. Je deprimován i nekonečným čekáním v zavřeném bytě, než si pro něj někdo přijde, aby ho vyvedl ven před vchodem narychlo čurknout a káknout a hajdy zase domů.
Proč si v moderní době lidé pořizují do moderního bytu domácí mazlíčky? Pes na zahradu k domku, prosím. Bude hlídat domek, plašit potenciální zloděje a slepice, nebo bude plašit kuny, aby neplašily slepice, bude rozhrabávat záhonky, nebo bude koukat z boudy, jestli se za oknem nemihne hlava páníčka. Prostě čtyři nohy a jedna hladová tlamka navíc, do koloritu zapadne a sežere, co zbude od oběda nebo co kdo hodí přes plot. Ale pejsek do bytu? Bude se tam umět chovat?
Tady je, zdá se, zřejmě zakopaný pes. Naivní potenciální páníček totiž netuší, že pes v rozrušení z osamocení může štěkat a kazit sousedské vztahy, že může demolovat nábytek a kazit partnerské vztahy, či dokonce že mu může být tak špatně, že v bytě pozvrací a pokálí koberec třeba i v každé místnosti, protože nechápe, kam může a kam ne, a hlavně je mi zle. A to ještě ke všemu i pes má své dny, takže když někde v okruhu kilometr hárá fena, dvě, tři i více, tak pes tyto své dny může trávit vytím, běháním a skákáním na okno, ignorováním plné misky, ale zato trpícím průjmem z ničeho, nespavostí a otravováním každou hodinu, že by rád šel ven. A to, prosím pěkně, každý pes, na velikosti nezáleží, takže i malý pes je pak velký problém. Problémy se skutečně nemocným psem, srdcařem nebo trpícím třeba artrózou takticky pominu.
I když potenciální páníček bude umět psovi shánět potravu, vyměňovat čerstvou vodu v misce, ošetřit zraněnou tlapku, skočit s ním jednou ročně na povinné očkování a promine mu znečištěný koberec, případně rozcupované hračky, stále je to málo. Páníček musí svého psa ovládat. Opačná kombinace, že by pes ovládal páníčka, by mohla být u větších plemen vražedná, to se nesmí stát. Nicméně i malý pes, není-li ovládán, dokáže způsobit velkou kalamitu. Jak? Třeba hupsne do jízdní dráhy cyklistovi nebo rovnou motoristovi, který ze soucitu se psem neuváženě dupne na brzdu a … podle situace leccos.
Vypadá to, že pes na svého páníčka klade mnoho požadavků. Jednak schopnost pečovat a starat se, jednak ekonomickou způsobilost platit veterinární péči a potravu, jednak toleranci a ke všemu ještě dovednost ovládat. Pořád to ale není vše. Páníček musí umět mít svého mazlíčka rád. Pes totiž nemá vypínač on/off, nebo play/off, jak by někdo v dnešní přetechnizované době rád očekával. Je to živý tvor s vlastní povahou a duší, částečně nevypočitatelnou. Psa v bytě nelze šoupnout na zimu do komory nebo za skříň, ani uschovat na dvě tři hodinky do ledničky. Některý pes dokáže sice dvě tři hodinky spát na svém pelechu, ale někteří psi se dokáží motat pod nohy v nejnevhodnější dobu vždy a pravidelně. Zatím nebylo zjištěno, že by snad nějaký pes trpěl ponorkovou nemocí na ostatní členy domácnosti. Co bylo v tomto směru zjištěno o člověku, je všeobecně známo. Proto páníček psa v bytě musí oplývat láskou ke svému čtyřnohému parťákovi, jinak vztah nebude fungovat.
A co pes na zahradě? Je na tom lépe nebo hůře, nežli pes bytový? Má to s ním majitel jednodušší? Nebo se psovi na zahradě žije lépe než v bytě? O lásce a péči páníčka platí totéž. Jen některá psí duše potřebuje volnost a přírodu kolem sebe, kdežto jiný si rád poběhá venku a pak se uvelebí v měkoučkém pelíšku, pod hlavu si nahrne oblíbeného plyšáka a pokukuje na páníčka, co dělá, nebo si lehne tak, aby se dotýkal židle, kde páníček sedí. Je to jako s lidmi, někdo by zešílel při představě týdne stráveného pod stanem a někdo se osype při představě, že by vyhrál týden pobytu v Las Vegas.
Důležité je, že pes má v sobě zakódováno, že po odchodu páníčka se dá hodiny v klidu spát a spát a spát, než se páníček vrátí. A stejně jako pes bytový se musí naučit být sám, i pes zahradní se to musí naučit, aby neobtěžoval sousedy, případně jejich domácí mazlíčky nebo užitková zvířata. Jinak nám zbude špatně ovladatelný a nevychovaný pes a sousedské vztahy v troskách.
