Ještě větší odborářský nesmysl, než jsme čekali

Může čtyřiadvacetihodinové zastavení dopravy v ČR zvrátit výpočty penze, případně stanovení věku odchodu do důchodu?

Opravdu si máme myslet, že blokování dopravy má pomoci těm nezaměstnaným, co už dva, pět či deset let navštěvují úřady práce, školení, která je nikam do zaměstnání nepopostrčí, popocházejí s doporučenkami, aby byli ubezpečeni, že ani na třetí pokus o ně firma nemá zájem? Proč se odboráři nezastali těchto nezaměstnaných, když je propouštěl zaměstnavatel?

Jestliže odboráři nedokázali vyjednávat na pracovištích o lepších podmínkách zaměstnanců, jak mohou demonstrovat své odborářské poslání nějakými blokádami dopravy a brát si za rukojmí veškeré obyvatelstvo, kterého se zrušení dopravy dotkne? Přece půda působnosti odborů je dána prostory podniku, kde mají hájit zájmy svých členů tam zaměstnaných ovšem jen do té míry, aby nezlikvidovali svého chlebodárce, živitele a zaměstnavatele, a tím neodstřihli zaměstnance i sebe samotné od zdroje peněz, jakým je každý měsíc platební příkaz zaměstnavatele k odeslání mzdy na jejich konto.

Jak má souviset omezování lidí v cestě do zaměstnání, kam chodí za svým výdělkem podle pracovní smlouvy, dobrovolně uzavřené mezi jimi a jejich zaměstnavateli, s hájením nějakých domnělých zájmů úplně jiných zaměstnanců úplně jiných zaměstnavatelů?

Zastavení metra či vlaků ještě donedávna bylo považováno buď za teroristický čin, nebo za přírodní katastrofu, nebo za havárii. Výskyt kterékoliv z těchto alternativ bylo vždy nežádoucí.  Proto se management dopravce snažil o to, aby svůj business opětovně co nejrychleji rozjel. V takových případech stát svými složkami k tomu určenými a díky výběru daní udržovanými pomáhal zbavit se působení záškodníka, ať již byl jakýkoliv.

Jen v tyto dny se projevují snahy přesvědčit občany, že se jedná o správnou akci odborářů, kterou vláda musí respektovat a občané se jí mají přizpůsobit tak, aby zamezili škodám, vyhnuli se situaci, že by snad nedorazili do zaměstnání a neplnili své pracovní povinnosti dané smlouvou se svým zaměstnavatelem. Přirozeně ani firmy nesmí riskovat, že by snad nesplnily nějaké závazky s odvoláním na blokádu dopravy pod taktovkou odborářů. I management dopravců se má přizpůsobit a minimalizovat ztráty podniku.

Co ukládá zákon managementu firmy v případě vzniklých škod? Mimo jiné následné ztráty pak má vymáhat na viníkovi. Pokud tak činit nebude, úmyslně poškodí zaměstnavatele, čímž se rozejde se zákonem a vystavuje se postihu za své „velkorysé“ chování vůči viníkovi. Předpokládám proto, že postiženým podnikům následně managementem osloveni advokáti vysoudí odškodnění, vzniklé omezením podnikání, kterému stát nezabránil. Toto odškodnění zaplatí stát z daní, odvedených právě těmi, co jim odboráři zkomplikují čtvrteční dopravu do zaměstnání.

Pokud někdo očekával, že odbory budou naopak svazovat ruce zaměstnancům, aby oni pak následně měli šanci provinit se proti pracovním povinnostem a přiblížili se šanci být za to zaměstnavatelem postiženi, pak to byl vizionář opravdu zvláštních dovedností a vlastností. Sybila by mu mohla závidět. Dnes totiž by se jeho věštba proti zdravému rozumu vyplnila.

Co je ale zvláštní ještě více, to je to, že ačkoliv odboráři lidem čtvrtečním extempore komplikují život, najde se velký houf husí, který kejhá souhlasně s odboráři a ťape v rytmu odborářských demagogických proslovů. Jestliže nám životní pohodu komplikuje počasí, naplkáme toho, až se hory zelenají. S počasím přitom nehne ani logika, ani dobrá vůle, ani mistrné vyjednávání, ani síla moci. Odborářské spolky také jednají mimo logiku a vyjednávání s nimi je stejně účinné jako hučení do dubu, ale národ je ochoten nejen mlčky tolerovat, ale dokonce i oslavovat jejich nečinnost v případech, kdy byly kompetentní jednat, stejně tak jako podivnou činnost, kterou vyvíjejí dnes.  

Co odstavec, to doložený paradox v jednání odborářských bossů a jimi organizovaných spolků. Nebo rovnou nesmysl? A co když tohle odborářské extempore má jiné určení? Co když jde o to, aby lidi zapomněli na kauzy Vondra a ProMoPro, Barták a Pandury, Kalouskův přítel Šťáva a jeho business se zbraněmi, později s krevní plazmou a další? Pak by ta vládou podezřele tolerovaná podivná činnost odborářů dostala jiný smysl, respektive nejevila by se ani jako nesmyslná, ani jako paradoxní.

Pak ovšem by naopak paradoxní bylo to, že lidé svými členskými příspěvky dobrovolně podporují organizaci, napomáhající vládě lidi nahánět do ohrady a manipulovat s nimi. Daně pro vládu se odvádět musí, ale členské příspěvky odborářům jsou dobrovolným počinem. Výsledkem ovšem je, že dílem povinně a dílem dobrovolně si zde pěstujeme dvě velké skupiny nadlidí, pohodlně žijících z práce celé společnosti, navíc této společnosti silně škodících. Jedni nekončícím seznamem tunelů a korupčních skandálů, druzí ochromováním služeb, které si společnost vybudovala a udržuje pro svůj užitek.

Nenamítám nic proti tomu, jestliže si odboráři budou demonstrovat tím, že zablokují dveře vlastního WC a zakážou si 24 hodin splachovat, ale vadí mi, že si přiřkli právo 24 hodin blokovat komunikace, koleje, nádraží, budovy a techniky, které byla pořízeny za peníze společnosti a mají také sloužit společnosti, nikoli jako kulisy pro pár individuí, přivlastňujících si pochybné právo omezovat ostatní a opájející se stejně pochybným oprávněním měnit osudy lidí a rozhodovat o tom, kam pojedou či nepojedou. Takhle se chovají teroristi. 

Vyjednávání s teroristy nikdy nikam nevedlo, proto se s nimi v civilizovaném světě nevyjednává. O vyjednávání s odboráři platí také to, že nikam nevede. Stejně tak ale platí, že vyjednávání s vládou ČR také nikam nevede. To důležité je zbavit se nefungující a věčně rozhašteřené vlády, která vynakládá čím dále více sil na zametání vlastních průšvihů a na vládnutí ve prospěch občanů jí již nezbývá čas.

Odborářská akce ve čtvrtek není nic jiného než odvedení pozornosti občanů od této myšlenky. To je odpověď na otázku, kde se vzalo tolik tolerance vlády vůči odborům a proč média lidem včas vysvětlila, že jejich povinností je do zaměstnání se dopravit a dostavit.

Jestliže obhájci odborů chtějí tvrdit, že odborové organizace mají vyjednávat se zaměstnavateli co nejlepší podmínky pro zaměstnance, a proto jsou to organizace veskrze důležité, pak mluví o něčem jiném nežli o tom, co se děje v ČR dnes pod záštitou odborářského loga a s odvoláním na kompetence odborů. To by mohla být příčina případných neshod v diskuzi pod článkem.