Ještě dlouho se budeme jen bavit o věkové diskriminaci?

Kdy konečně ministr Drábek, síť úřadů práce a ministři jednotlivých rezortů začnou jednat? Stále budeme poukazovat na zlé podnikatele, kteří de facto zodpovídají za své zaměstnance a od nich kupují práci za peníze, svým managementem a marketingem vydělané? Kdo bude zaměstnávat padesátileté, když může po kilech přenášet životopisy zájemců o místo ve věku do 30, nebo i 40 let?

Je načase, aby obrazně řečeno krmní vepři vládní garnitury přestala žrát z koryt, až jim uši pleskají o vykrmené a čím dále tím vykrmenější pysky. Aby si utáhli opasek přes svá rok co rok nakynutější panděra, aby vylezli z vládních limuzín a rozhlédli se cestou pěšky, jaký je stav nejen na trhu práce, ale v celé společnosti v ČR.

Ostatně, možná tohle by mohlo platit nejen u nás doma. Nicméně zametejme svoje smetí u svého prahu, než budeme poukazovat na to, co se děje za plotem naší zahrady.

Věk odchodu do řádného důchodu byl úspěšně posunut za hranice dosažitelnosti s ohledem na to, co reálně trh práce a společnost dovoluje. V pořádku. V tom případě je nutné postarat se o nezaměstnatelné padesáti a víceleté občany na úrovni lidí ve vztahu per-to-peer, nikoli ve vztahu já dráb-ty poddaný. Tedy nikoli je prohánět jakožto rukojmí po všemožných motivačních či rekvalifikacích kurzech a lekcích o finanční gramotnosti, proto aby na nich takto vyzískali speciálně vyvolení manageři právě těchto kurzů nemálo financí z peněz evropských fondů.

Jestli někdo peer-to-peer o tyto kurzy má zájem, pak prosím, zaplatí si je, absolvuje a s provolávání slávy uplatní nabyté vědomosti ve své praxi. Přeháním? Jistě že přeháním. Proč by peer-to-peer občan na takové kurzy vůbec chodil a vyhazoval peníze za bláboly o vyrovnaném rodinném rozpočtu, když co pamatuje po šesté koleno, nikdo u nich v rodině nežil na dluh, který by nedokázal splatit a s nevyrovnaným státním rozpočtem nehne ani on, ani jeho sousedi i s celým žijícím příbuzenstvem.

Proč by peer-to-peer občan chodil poslouchat kvákání o zvyšování motivace k práci, když má tolik práce, že ji raději udělá hned, než pod tíhou všech povinností vypustí duši?

Proč by peer-to-peer občan řešil nějaké rekvalifikační kurzy, když průběžně ve firmě kvalifikačně postupuje každý tam, kde se cítí být využit a zaplacen?

Fakt, že se chystají pro nezaměstnané mimo jiné i kurzy pro dealerskou činnost, je další z vrcholných čísel arogance organizátorů politiky práce a sociálních věcí.

Tyto účelově pro zisk pořádajících firem organizované kurzy a přednášky, které jsou mašinérií vnucovány nezaměstnaným, jim práci nedají a zaměstnání nezaručí. Účel – shrábnutí balíku peněz za zbytečné kurzy je ovšem splněn. Jak je naplněn účel zaměstnat nezaměstnatelné? Nijak. Logika praví, že se tohle vyřešit nedá.

Logika ale také velí, že pokud někdo odpracoval třeba 25, ale i 35 let, nicméně jakožto padesáti či víceletý je nezaměstnatelný, tak namísto toho, aby byl vláčen podle diktátu hlásit se dvakrát týdně v pevně daném čase plus minus pět minut na poště, sbírat smetí v parku, cestovat s doporučenkami a hlásit negativní přijetí na úřadu práce, měl by být zabezpečen nějakou finanční dávkou pro zbytek let živoření, pokud se situace na trhu práce nezmění natolik, aby mohl sehnat práci.

Copak pejskař, když jeho pes nemůže do schodů, ho do patra přes ty schody vykopne? Nedá mu proto nažrat a napít a neposkytne mu pelech a zdravotní péči a nezajistí mu bezpečí? Proč tedy společnost mladých, kteří práci mají, si kopou do padesáti a víceletých, kteří pro pracovní trh nejsou stravitelní, ale přitom kdysi odpracovali desítky let?

Přemýšlím a přemýšlím a napadá mě jediné. Jsou k tomu nabádáni těmi, kteří by neradi přišli o své prebendy a příjmy, ať již čisté či špinavé, které jim tečou z politikaření ve vysoké politice. Oni si jednak sami nenechají ubrat, jednak vědí, že kdyby společnost prozřela, mohlo by dojít na ně a mohli by být vykopnuti nikoli do vyššího patra, ale do žumpy, kterou tak spolehlivě a snaživě chystají pro nezaměstnané padesáti a víceleté občany.

Můj návrh, jak z této krize nezaměstnanosti pro padesáti a víceleté vybruslit je nikoli pranýřování podnikatelů, kteří je nechtějí zaměstnat, ani dělání si z nich rukojmí a upouštět evropské dotace na nesmyslná školení, ale naopak upustit dříve nashromážděné peníze na dávky pro ty, co si těch 25 i více let odpracovali, a nechat je doživořit alespoň na úrovni člověka, ne vazala či poddaného.

Na provokativní otázku, kolik by tedy ta předdůchodová dávka pro ně měla být, mám pohotovou odpověď. Dnes jsem četla, že budoucí důchodci si představují důchod asi tak 15000 Kč. V tom případě by mohlo postačit tak 60%, to je 9000.

Peníze pro předdůchodovou výpomoc padesáti a víceletým občanům, kteří odpracovali alespoň 25 let, mohou poskytnout evropské fondy takhle zkratkou. Jednak prakticky na trhu práce nepoužitelných a neuplatnitelných kurzů netřeba, jednak ministři a jejich svita mohou utáhnout opasky kolem svého zbytnělého pasu. Na utahování smyček kolem proradných krků takto nedojde, takže stále se nic neděje.

Ještě abych nezapomněla. Kam s těmi lektory, co přijdou o práci, když se zruší jejich kurzy o ničem? Něco se říkalo, že obce potřebují bystré oči, hbité ruce a pružné hřbety na údržbu městských ploch. Tak možná tam. Však co – vždyť za tuhle práci dostanou zaplaceno, tedy říkalo se něco takového. A kromě toho kvalitní kurzy bystrý lektor znalý několika světových jazyků může prodat i v zahraničí, na to přeci nepotřebuje protekci a evropské fondy.

Nakonec přeci mládí, ochota cestovat za prací a běžné používání cizích jazyků při práci jsou ty atributy, které chtě nechtě nakonec upřednostňují na trhu práce ty o generaci mladší. Takže, padesáti a víceletí, dejte jim nesobecky šanci.

Ostatně evropské fondy se plnily z peněz, které jste vy, padesáti a víceletí kdysi odváděli na daních. Proč se tedy o tyhle peníze v nouzi nepřihlásit a velkoryse je přenechávat k rozhazování na neúčelné, uměle vytvořené projekty, nota bene těmi, kteří vámi opovrhují a zneužívají vás.

Pro ty, co jsou o generaci mladší, mám skvělou zprávu: I vám jednóóóu bude padesáááát (zpívá se na známý nápěv I vám jednou bylo sedmnáct).