Je lepší vzít rozum do hrsti nebo žalovat ministerstvo spravedlnosti? Helena Vondráčková se spravedlivě rozlítila nad neurvalostí bulváru, který o ní nepěkně píše, ale namísto toho, aby zažalovala za konkrétní nactiutrhačství konkrétní bulvární a jiné plátky, vytáhla do boje proti ministerstvu spravedlnosti. Prý ono nezasáhlo a dopustilo její dehonestaci.
Ani se nedivím, že tuhle kauzu prohrála. Úředníci ostatně nesmějí v pracovní době číst bulvární a jiné klevetnické plátky, jen odbornou literaturu. V té samozřejmě, tedy prozatím, o Heleně Vondráčkové nic nenajdou. Možná úředníci ani nesmějí v pracovní době poslouchat muziku, a smějí-li, určitě ji nesmějí nijak prožívat, jen kulisa, žádné disco.
V soukromí pak zajisté úředníci mohou konzumovat tuny muziky od Heleny Vondráčkové, ale zase nesmějí tahat soukromé problémy do zaměstnání. Takže tenhle problém Heleny Vondráčkové je zkrátka její cestou neřešitelný.
Co se týká čtení nějakých bulvárních pomluv a zaručených informací o tom, co která pophvězda, začínající star, herci z Ulice a podobní umělci kde vyvedli, raději bych nespoléhala na to, že inteligentnější a vzdělanější část obyvatelstva je informovaná. Myšlenka, že na ministerstvu spravedlnosti působí čtenáři bulváru, by byla příliš děsivá. Tu si může připustit jen silná nátura, a tu zřejmě Helena Vondráčková má.
Co tedy s mediálním obrazem Heleny Vondráčkové dál? Bulvár jej podle Městského soudu v Praze vinen za zhoršení mediálního obrazu umělkyně, nicméně stát vinen prý není. Na takovou jednoduchou kombinaci stačí většina obyvatel ČR. Bohužel Helena Vondráčková myslí jiným způsobem, což zapříčinilo další pochroumání jejího mediálního obrazu.
Přitom stačilo tak málo. Jednoduše si doma otevřít šampáňo a s blízkými lidmi si na ten zpropadený bulvár od srdce ponadávat, za střízliva pak popřemýšlet, co konkrétního jak konkrétně mohlo poškodit pomlouvanou, jak lze dokázat, že se jedná o pomluvu, a jak prokázat utrpěnou škodu, sepsat a podat, pak jen čekat a zvítězit. Jo – ještě něco, člověk musí znát mírou, čili tu utrpěnou škodu nesmí příliš nafouknout, aby ji nemusel soudce smést ze stolu jakožto nesmyslnou, zmatenou, neprokazatelnou, či jinak uhozenou.
Kdybych se měla vrátit k mediálnímu obrazu Heleny Vondráčkové, pak jsem přesvědčena, že ten utrpěl nejvíce obecně známými chladnějšími vztahy s nejbližšími příbuznými, veřejně známou jemně řečeno nepodporou neteře Lucie Vondráčkové, žalobě proti Martě Kubišové a spoustou nepřehledných sporů, vedených proti všem, přirozeně navíc tradičně prohrávaných.
Já vím, že moje blogy žádní umělci, postižení bulvárem nečtou, ale kdyby přece jen, tak jim, i Heleně Vondráčkové bych ráda vzkázala, aby se nedali, ale aby opravdu ve své žalobě sestavili něco, co bude mít hlavu a patu a hlavně opodstatnění.
Možná všichni tihle bulvárem pomlouvaní by měli protřepat hlavu a setřídit myšlenky do sledu, ze kterého jim vyjde, že mediální obraz o nich netvoří bulvár, ale jejich umělecká dráha, jejich výkony, rodina, příbuzní, přátelé a známí, to, co si lidé o nich povídají mezi sebou, přičemž korigují svůj úsudek podle toho, jak vystupují před kamerami v různých pořadech v TV. Jednou vidět či dokonce slyšet na vlastní uši je stokrát lepší nežli stokrát číst.
Bulvární plátky tady žijí s námi stejně jako obtížný hmyz. Někdo se proti němu ožene, nebo ho rovnou plácne, připraví mu mucholapku, na kterou se hmyz nachytá sám, ochotně a rád, a zvlášť velkorysé povahy dokáží hmyz pozorovat v klidu, obdivovat jeho barevná bříška, křehounká křidélka, chlupaté nožičky, … nakonec si dojde pro RAID, nebo třeba pro foťák. Hlavně vždy musí platit, že lidi a hmyz nejsou jedna rodina, takže člověk si nezve hmyz do ložnice, ani za ním nechodí piknikovat na hnojiště.
A žalovat nějaké ministerstvo, že dovolilo hmyzu, aby mě kousl, nebo že znehodnotilo můj šálek kávy upadnutím do něj? To radši ten rozum v hrsti, než tolik podnětné zábavy pro bulvár na moji adresu. Helenko Vondráčková, no tak …
Foto perex: Ivan Majerský, Pravda.sk
