Jsou dlouhodobě nezaměstnaní. Aby dostali maximální výši dávek, musejí pro město odpracovat ve veřejně prospěšných pracích měsíčně třicet hodin.
Nedávno jsem zde zveřejnila fotoreportáž, jak si veřejně prospěšné práce představují Romové, dnes nabízím fotoreportáž o tom, jak si veřejně prospěšné práce představují ti ostatní, tedy snad, poněkud neobratně, abych se vyhla slovům vysloveně hloupě, řečeno, neromové.
Předem podotýkám, že ani tentokrát jsem se svým foťáčkem neunikla pozornosti, podobně jako v případě, kdy Romky obsadily lavičky před obchodem hned poté, co se dostavily na pracoviště, a setrvaly na nich, dokud jsem je nevyplašila.
Technický dozor, to je ten pán bez reflexní vesty, za mnou přišel s dotazem, za jakým účelem je fotím. Když se dozvěděl, že o nich napíši blog, pravil, že ten nikdo nečte, čili jejich práci nikdo neuvidí, a navrhl mi, ať fotky pošlu do našeho obecního klevetníku PRIO a připíšu, že se nám občanům jejich práce líbí.
Tuhle skupinu jsem fotila přibližně ve stejnou hodinu jako líné Romky. Nemám z toho jako žena radost, ale nelze popřít, že muži tentokrát v souboji na poli veřejně prospěšných prací dokázali, že pro společnost jsou daleko prospěšnější nežli ženy.
To jsou oni – trávu likvidující četa:
Kdyby se mi snad výsledek jejich práce nelíbil, to by mě asi museli přetáhnout lopatou.
Posuďte podle fotek sami. Líbí?
Chodník před nájezdem trávu likvidující čety:
Chodník po nájezdu trávu likvidující čety:
