Jak si Romové představují veřejně prospěšné práce

Nabízím pár fotek, které dokumentují to, jak si Romky představují veřejně prospěšné práce, ale nejen představují – ony je tak i vykonávají, dokonce už od loňska, jak si pamatuji. Fotečky jsou ze dne 16.9.2011.

Jednoduše kecnou na lavičku v parku a plkají. Jakmile někdo z nich hlásí, že mě vidí s fotoaparátem, okamžitě se otočí ke mně zády. Pokud se k nim blížím, neochotně se zvednou a naštvaně vykročí pryč, za nejbližší roh.

Více méně přede mnou rychle prchají za současného rozptylování se po prostoru, který původně měly uklízet. Už se stalo i to, že jejich mluvčí se mne přišla zeptat, co fotím, a jala se mne poučovat o tom, že je fotit nesmím. Tentokrát ale prchaly, prchaly, ani nic nesbíraly.

 Evidentně nechápou, či spíše nechtějí pochopit páně Drábkovo tvrzení, že za sociální dávky od společnosti mají dělat pro společnost něco užitečného, na příklad splnit svůj pracovní úkol v rámci veřejně prospěšných prací. Změní se to někdy? Nebo to vše skončí tak, že neromové budou skutečně uklízet, zatímco Romové budou i touto metodou upřímně, veřejně, nerušeně a bez trestu pohrdat majoritou, zatímco stejně upřímně a blahosklonně budou brát sociální dávky?

Jak asi může působit na veřejnost takové chování romského etnika? Ptám se už proto, že v posledních týdnech veřejnost zhusta diskutuje o Drábkově programu hnát nezaměstnané do veřejně prospěšných prací kvůli tomu, aby jim mohla být vyplacena podpora v nezaměstnanosti v podpůrčí době, která zatím vždy byla myšlena jako doba určená na shánění zaměstnání.

Proto také tato doba byla delší pro věkově pokročilejší nezaměstnané. Nyní to ale vypadá, že díky této delší podpůrčí době budou věkově pokročilejší veřejně prospěšně pracovat delší dobu.

Neromové, kteří se po ztrátě zaměstnání budou chtít dobrat svých podpor v nezaměstnanosti, půjdou hrdě uklízet městská prostranství, protože páni ministři si přeci každé práce váží a kromě toho pan ministr Drábek takhle prosadil pravidla hry.

Občané majority si svoje nároky na podpory v nezaměstnanosti a sociální dávky odpracují, zatímco Romové si sociální dávky od majority vezmou jako výpalné. Budou jednoduše brát sociální dávky a na veřejně prospěšnou práci nesáhnou, protože jim jejich čest a národnostní hrdost nedovolí pracovat pro majoritu, a to ani za peníze, které se nakonec, pokud majorita nedá dobrovolně, dají přeci vzít násilím.

Kdo by si snad myslel, že někdo tuhle tlupu líných Romek zkontroloval a odmítl jim za tohle obcházení, pocházení, poposedávání a vedení diskuzí na lavičce vyplatit sociální dávky, mýlil by se. Nenašel se nikdo, kdo by je za celičký rok přesvědčil, aby se chovaly jinak.

Pokud sociální pracovníci nepřehodnotí svůj přístup k sypání sociálních dávek Romům bez kontroly, jakou práci za ně městu či obci odvedli, a bez zpětné vazby, jak s těmito dávkami naložili, Romové nejen že nepřehodnotí svůj přístup k veřejně prospěšným pracím, ale ani k majoritní společnosti, jíž škodit je pro ně zřejmě ctí a posláním.

Pro úplnost zde je sníme, jak si ve stejnou dobu představují veřejně prospěšnou činnost neromové.

Na námitky o neházení všech do jednoho pytle a o tom, že Romové umějí vzít za práci a na druhé straně i v majoritě se najdou vyložení lajdáci a nepřekonatelní lenoši, mohu říct toliko jedné: líp se to nafotit nedalo.