Nedávno zde zveřejnil kolega Velička článek o tom, jak podle něj špatně se žije pod primátorem Kajnarem. Má své problémy jako řidič, nevrlý po ránu nebo i po celý den, jak už to bývá u některých lidí zvykem. Vytočila ho zácpa, která ho zdržela pár minut na cestě do práce. Jako první pomoc pro vyrovnání TK a hladiny adrenalinu použil výhodu blogování na Idnes.cz, kde za své zdržení zkritizoval primátora a vydal doporučení, ať se opravují komunikace v noci.
Myslím si, že jiné činy vypovídají o tom, za čím stojí primátor a jeho kancelář. U organizace oprav komunikací asi asistovat nebudou a těžko si dovolí mluvit do toho, nad čím se ohánějí kulatým razítkem odborníci z řad stavebníků.
Jinak je třeba panu Veličkovi dát za pravdu v tom, že průjezd z městské části Poruby do městské části Mariánské Hory, nebo do sadu Boženy Němcové a směr Přívoz, je někdy neskutečné dobrodružství a hra o nervy. Je to však dáno mimo jiné i polohou města a jeho dlouholetým urbanistickým záměrem. Bez kobercového náletu se teď Ostrava těžko přestaví, i když by se vědělo jak. A kobercový nálet nechceme, tak musíme trpět.
Kdyby to ale zajímalo i jiné primátory a starosty, pak jeden úspěch, o kterém stojí za to napsat, primátor Kajnar a jeho kancelář zaznamenali.
Díky elektronickým aukcím, zavedeným právě primátorem Kajnarem, se podařilo pro magistrát městy Ostravy a jím řízené organizace vyjednat cenu za mobilní volání pod 3 miliony korun, ačkoliv původní částka byla podle současných tarifů města stanovena na asi 23 milionů.
Různé typy tarifů, mobilní internet a dalších celkem osmatřicet služeb tak nakonec Ostrava pořídila za cenu, kterou by běžný klient v pobočce kteréhokoliv z trojice zdejších mobilních operátorů nikdy neusmlouval, ale která by bez nápadu s elektronickou kaucí a bez jejího dotažení nebyla dosažena ani magistrátem. Alespoň dosud se tak nikdy nepodařilo.
Toto je tedy práce primátora Kajnara, jejíž výsledky asi přímo mluví proti nařčením články dvou místních bloggerů o rozhazovačnosti z městského rozpočtu (kolegyně bloggerka Havlenová) a nezájmu primátora o život ve městě samém (kolega blogger Velička).
Pro nespokojené obyvatele Ostravy, co raději své stezky vylijí v idnesáckém blogu, je možná nepostřehnutelné, nebo schválně pomíjí, že málokterý primátor města Ostravy měl obrazně řečeno dveře svojí kanceláře tak dokořán otevřeny pro veřejnost, jako má ten současný. Mimo to funguje internet a není tudíž problém ujasnit si své postoje a vypovídat si svoji nespokojenost adresně s Kanceláří primátora města Ostravy.
Bohužel Ostravané, kteří tohle nepochopili, a svého vlastního primátora očerňují prostřednictvím blogu, jen potvrzují, že na těch vtipech o Ostravácích asi něco bude.
Na kterých? Nu, třeba na tomhle:
Ostravák chytil zlatou rybku. Sundává ji z háčku a v tom rybka spustí starý známý trik o třech přáních:
„Pusť mě, mám doma kupu dětí, ale když mě pustíš, splním tu tři přání, protože jsem rybka zlatá a kouzelná.“
Ostravák zbystří a poté, co se ujistí, že může mít opravdu přání tři, a všechna mu budou splněna, začne sypat ta přání:
„Ty, rybo, tak zařiď, aby v Praze taky vstávali v pět a mydlili v šest do rachoty jako my tady v Ostravě.“
Zlatá rybka otevře pusu: „Splněno. Co dál?“
Ostravák: „Ještě ať v té Praze mají taky tak hnusné ovzduší jako my tady v Ostravě.“
Zlatá rybka vykulí oči: „Splněno. Co dál?“
Ostravák: „Hele, rybo, víš ty co? Zařiď, ať od zítřka také žiju v té Praze. Co tady, v té špinavé Ostravě, ne?“ Hodil rybku do vody a šel si balit svých pět švestek na život v Praze.
