Nedávno se dali slyšet z Prahy, že chystají faktury za bezdomovce, přišedší z jiných lokalit a krajů. Později na Mediafax.cz čtu, že v Praze umrzl letos první bezdomovec: http://www.mediafax.cz/krimi/3962945-V-Praze-zrejme-na-podchlazeni-zamrel-bezdomovec-letos-v-zime-prvni Já jsem v perexu přiložila fotku bezdomovkyně z Ostravy, o které jsem již psala. Neumrzla, město Ostrava se o ni postaralo. Jak?
Nejprve paní pobyla měsíc v léčebně dlouhodobě nemocných, aby si vyléčila bércové vředy. Zároveň ji v léčebně našla pracovnice ze sociálního oddělení. Díky mým intervencím už se vědělo, o jakou paní jde. Po prvotním zaskřípání se kolečka rozeběhla a identita paní byla odhalena. Její záznamy se našly v archívu evidence občanů, a tak jí úřednice přinesla prozatímní doklad o totožnosti.
Po propuštění z léčebny se pro paní začal vyřizovat občanský průkaz a důchod. Organizace se chopila pověřená úřednice. Dokonce paní zavedla do domova důchodců, aby ji seznámila s prostředím, kde bude bydlet.
Co na to bývalá bezdomovkyně? Jak všichni na LDN-ku nadávají, ona si chválila jak péči sester, tak i komunikaci s nimi, také stravu a hlavně to, že ji vyléčili. No jo, řeknete si, poznala ulici a přespávala na lavičkách, na betonových zídkách, v závětří, podchodech a podobně. Ona ale chválila i hudbu, jakou sestry poslouchaly, a libovala si, že si spolu i zatancovaly. No toto, řekla jsem si já, je to optimistka, a tak vidí spíše plus.
V začátcích záchranné akce, kdy jsem začala komunikovat s úřady kvůli bezdomovkyni ze své lokality, mi téměř všichni lidé fandili, ale i tak se našli zlí jazykové, kteří přispěchali s pomluvami. Jsem ráda, že jsem je neposlechla. Jak jen to šlo, ověřila jsem si pravý stav věci a nedala jsem se v organizování pomoci odradit. Proč se najdou zlí lidé, kterým do něčeho nic není, a přesto iniciativně a ochotně přiběhnou zadarmo nakálet na věc, to nevím. Pouze vím, že se s takovými musí počítat.
Na štěstí je vyvažují svojí snahou ti, kterým sice do něčeho konkrétního také nic není, ale rozhodli se zadarmo a jen tak věc popostrčit, aby se dařila. Kromě toho, že jsem úspěšně kalila vodu a vířila prach, přispěli s konkrétní pomocí redaktor Neviditelného psa, Kancelář prezidenta republiky, pracovnice sociálních odborů dvou městských částí v Ostravě a pár dalších lidí z ulice, kterým bezdomovci nejsou lhostejní.
Zatímco v Praze na radnicích frčí debaty o tom, jak Praha bude vystavovat faktury za péči o bezdomovce v Praze, viz. http://janasimonova.blog.idnes.cz/c/226664/Prazsti-zastupitele-vystavili-faktury-za-bezdomovce-Kam-je-poslou.html, ale první bezdomovec tam umrzl v letošním listopadu, v Ostravě pečujeme jinak.
Nebylo to ani rychlé, ani dokonalé, bez přímluvy z Prahy by se věci do pohybu správným směrem nedaly, ale jako příklad je to lepší než pražský nápad s fakturami. Jestliže úředníci chtějí uvažovat, kolik obec za péči o bezdomovce zaplatí, měli by uvažovat o tom, že mladý a zdravý bezdomovec může pracovat pro obec a starý bezdomovec někde účet s důchodem, na který si vydělal za dob totality, kdy pracovní povinnost velela pracovat a odvádět sociální a důchodové pojištění, případně mladý invalidní bezdomovec má nárok na invalidní důchod.
Z uvedeného vyplývá, jak důležité je organizovat a synchronizovat úřední kroky tak, aby bezdomovec zapadl tam, kde pro společnost bude nejlépe únosným. Shodou okolností tehdy bude bezdomovec nejlépe únosným i sám sobě. To, co je ale snad nejdůležitější, to je právě lidský přístup a zájem o život a přání bezdomovců, tedy ta reálná a splnitelná.
Pokud si bezdomovec přeje žít tak, jak žije, nikdo ho pod střechu a do tepla nedostane ani po dobrém, ani po zlém, je zbytečné napínat síly a vnucovat bezdomovci přepych, o který nestojí. Ale pokud si bezdomovec přeje konečně už zakotvit mezi čtyřmi zdmi malé světničky a nemuset čekat, co mu lidé přinesou do parku k snědku nebo na oblečení, zvlášť je-li už pokročilejšího věku, nota bene trpí-li bércovými vředy, že sotva chodí, není na místě pochybovat o tom, zda mu pomoc nabídnout, nebo radši ne.
My, kteří tyhle bezdomovce míjíme, bychom neměli jen kritizovat městské policisty a státní úředníky za nedostatek aktivity, ochoty a vynalézavosti. Možná můžeme jako první podat pomocnou ruku a investovat svůj čas. Já jsem nebyla první, kdo pokoušel pomoci paní ukončit život bezdomovce a vrátit se mezi nás, co bydlíme pod střechou. Ale pomohli mi ti správní lidé, a tak se celé kolečko „vyhledat identitu, potvrdit identitu, vystavit občanský průkaz, zažádat o sociální dávky, zažádat o důchod, ubytovat tak, aby si paní bydlení mohla platit,“ nakonec podařilo uzavřít.
Teď už jen zbývá vyčíslit, zda levnější je odstraňovat škody po bezdomovcích a platit jim lékařskou péči a pobyt v nemocnicích a léčebných zařízeních, nebo nalajnovat kolečko a stanovit kroky, jak začít, jak pokračovat a co provést proto, aby bezdomovec se domohl bydlení, které finančně utáhne.
I tak je ale dobré vědět, že někteří bezdomovci žijí svůj život programově a o jiný životní styl nestojí. Stejně tak je ale dobré počítat s tím, že mezi nimi se pohybují i tací, kteří si nevědí rady se svojí životní situací a pro které taková pomoc není marná a zbytečná.
Současná doba nahrává tragédiím a příběhům, které vedou k bezdomovectví. Jinak řečeno, dá se očekávat, že bezdomovců bude více. Proto je spíše na místě k bezdomovectví a bezdomovcům se otočit čelem a raději trošku pomoci, než se otočit zády a dělat, že bezdomovectví neexistuje, a pokud ano, nás se netýká. Týká se nás proto, že všichni dohromady tvoříme lidskou společnost.
