Aneb Kdo nerozumí péči o zvířata, neměl by o ní psát. A už vůbec ne nazývat krmení hada sadistickým počinem.
Kdo nerozumí péči o zvířata, neměl by o ní psát. To mne napadlo poté, co jsem si přečetla článek http://www.novinky.cz/koktejl/252427-zvrhly-chovatel-umistil-na-internet-sadisticke-video-ve-kterem-krajta-sezere-zive-kote.html. Autorka Zuzana Křesťanová v něm tvrdí, že natočit krajtu barmskou, jak požírá kotě, je sadistické, jakož je i sadistický počin dát krajtě tuto potravu, napadlo mne, že nejen tento článek, ale i jiné uvádějí lidi v omyl, když poukazují na to, že natáčení přirozeného chování zvířat je sadistické.
Sadistické je zneužít důvěru zvířete a ubít ho tyčí, rozšlapat mu hlavu, vykopnout ho dva metry do vzduchu, otřískat jeho tělíčko o strom, věznit ho bez přístupu ke stravě a tekutinám, zaškrtit ho na obojku, vrostlému do krku, nechat ho nemocné umrznout na sněhu, … O tom všem už se média zmínila, dokonce opakovaně, a přece se lidem vyplatí být sadisty a nebojí se, že je společnost vyloučí.
Za sadistické považuji hecování psů kohoutů nebo jiných zvířat, aby se krvavě porvala pro zábavu zúčastněných a výplatu vyhraných sázek. Tato zvířata člověk k takovému chování nejen provokuje, ale cíleně vychovává a pro zvýšení efektu jejich agresi podporuje různými metodami. Obvykle jde o business s agresivitou zvířat a výnos přidružené sázkové kanceláře.
Za sadistické považuji i špatné ustájení koní, týrání hospodářských zvířat na malém a znečištěném prostoru bez přístupu k vodě a za nedostatku potravy i lékařské péče. Obvykle jde o čerpání dotací na chov ovcí, koní, psí útulky apod., ale jinak nezájem o profesní stránku podniku.
Za sadistické považuji i velkochovy drůbeže, kde slepičí oko nikdy nezahlédlo nebe, zato zobká a snáší v rytmu, řízeném zažínáním a zhasínáním světelného zdroje do té doby, než stres a zrychlený životní rytmus opeřenci nezakroutí krkem.
Za sadistické považuji i velkoporážky vystresovaných zvířat nahnaných do malého prostoru, kde si mnohá před milosrdnou smrtí ještě utrhnou ucho, zlomí nohu, nebo žebra, případně samy zlomí vaz.
Autorku článku zřejmě zklamalo i to, že koťátko, obětované hadovi a zřejmě darované na vánoční tabuli, bylo přineseno v náručí a na cestu na onen svět dostalo pomazlení a pusinku. I čuníkovi bývá dovoleno před porážkou poběhat si po dvorku a polaškovat s dětmi, nakonec dostane od svého chovatele pohlazení a poplácání po vykrmeném prasečím pozadí a jde. I ten čuník má obvykle své jméno, jako mělo to kotě z videa.
Není však pravda, jak psala autorka Křesťanová, že by had polykal kotě živé. Hadi nejprve svoji oběť buď paralyzují jedem, nebo udusí stiskem. Teprve pak hodují. To si redaktorka Křesťanová měla zjistit, nebo zapamatovat z nějaké návštěvy ZOO, případně z výuky na ZŠ.
Taková laciná honba za čtenářskou přízní, jako Zuzana Křesťanová předvedla, může být spíše kontraproduktivní. Čtenáři si ji totiž zapamatují jako tu, co píše na levné téma, obvykle nepochopené, tu, co se řídí heslem, že titulek musí přitáhnout, ale obsah ráda ošulí.
Ač to zní podivně, i čtenářskou přízeň a důvěru lze zklamat a ztratit ji. Jako každá důvěra, i tato je-li ztracena, těžko se hledá a navrací zpátky. Přitom stačilo ke zmíněnému videu napsat namísto osvědčeného „O případ se už začali zajímat také ochránci zvířat“, raději to, že tak to u chovatelů hadů chodí. Musí se hadům shánět vhodná potrava, což v případě krajty barmské může být králík nebo kočka.
Paní Zuzana Křesťanová možná neví, že se chovají zvířata s cílem předhodit je živá jako potravu predátorům, chovaným v zajetí. A není to projevem sadismu. Zdokumentovat přirozené také chování zvířete není sadistické.
Může nám být líto zvířat-obětí, nebo zvířat-zajatců, ale nejsme to my, kdo soudí přirozený potravinový řetězec. My jej musíme dodržet, chceme-li pečovat o jakákoliv zvířata, ať v ZOO, nebo jako chovatelé. Vzali jsme si je do péče, a tak musíme plnit jejich přirozené životní nároky požadavky.
Hadí tlamka v perexu patří krajtě královské ze serveru Mazlicci.cz
