Jak a proč si s námi hrají odboráři naši zlatí?

Novela zákona o snížení platů ústavních činitelů se řízením nějakého zlého osudu zase jako z udělání zasekla. Přes veškeré úsilí vrcholových politiků a bývalého odboráře Milana Štěcha přijetí zrovna téhle novely přes veškerou úpornou snahu zúčastněných nevychází. Přitom se všichni tak moc snažili, média psala a vysílala, seč redaktoři stíhali, o tom, jak naši ústavní činitelé budou živořit. A bác ho. Konec roku za dveřmi. A ten zhatil všechny odvážné plány.

Konec roku by snad ani neměl být. Nebo jinak, vždy na konci roku by se mělo projednávat, jaké platy budou mít ústavní činitelé v roce následujícím, a když se to nestihne, nebudou mít nic. Čili když se to stihne, něco dostanou, když nestihnou, nedostanou nic až do doby, kdy stihnou projednat své nové platy. Jasné? Dobré? Snad by se to takhle stihlo už s koncem roku, aby se neživořilo bez platu třeba až do března. No, snad, určitě by se to stihlo, o tom není pochyb. O účast při hlasování by nebyla nouze a novela by bez průtahů putovala urychleně od startovací čáry až k cílové rovince k panu prezidentovi, u kterého by už stepovali hradní rádcové, každý se dvěma píšícími pery v ruce a v hlubokém úklonu.

Citace ze serveru novinky.cz:

„Novelu zákona o snížení platů totiž těžko stihne parlament schválit do konce roku, takže od 1. ledna padne čtyřleté zmrazení platů a skončí i letošní snížení o čtyři procenta. Platy ústavních činitelů se tak automaticky začnou odvíjet od trojnásobku průměrné mzdy v nepodnikatelské sféře za  rok 2009, což právě povede ke skokovému růstu.“

Takže stávka odborářů za zachování a růst platů v nepodnikatelské sféře, jasně nahrává i trojnásobku průměrné mzdy v nepodnikatelské sféře, tudíž stávkuje se za Sněmovnu, Parlament, prezidenta, …

Proto se ženy a muži v Senátu tak snaží a zároveň se nebojí nic uspěchat. Kdyby totiž nakrásně v nějaké panice schválili platový zákon proti svým požitkům tento pátek, jistí to Senát. A ten to do konce roku nestihne, i kdyby hořelo. Ostatně, co by se v Senátu honili. Stejně zákon pak musí ještě podepsat prezident. Prezidentský podpis není jen tak, ten trvá nějaký ten týden nebo i měsíc. To ale opravdu není v jejich slabých silách stihnout. Národ tiše brblajících platičů daní to musí pochopit.

A co takhle nahodit režim legislativní nouze, schválit to snížení ráz na ráz, jako se to zdárně podařilo se zdaněním výnosů stavebního spoření, zaběhnout s tím do Senátu, pak na Hrad, … Blbost, že? No, já si to myslela už na začátku, že to snížení prebend je blbost. Tady přece nejde o to švihnout po výnosech pro nějaké lidi z ulice, kteří spoří cílově 150 nebo dokonce 200 tisícový objem peněz za pět, šest i více let. Tady jde o stejnou částku za měsíc, a ne o plebs, ale o státní činitele. O částku, za kterou se zrealizují pěkné vilečky s bazénky, saunami a tenisovými kurty na vlastním pozemku, ne o přegruchání nějakého panelákového kotce pro „havlovsky řečeno“ králíky. Upřímně řečeno, čekala jsem, kdy a s jakým citem pro věc nám to bude sděleno. Dnešní den se opravdu k takové zprávě hodí. Den, kdy odbory stávkují celou šichtu za odměny ve státní správě.

Zeptejme se tedy bývalého odborářského bosse Milana Štěcha, nyní šéfa horní komory Parlamentu ČR, co na to říká? „Sněmovna nám pošle zákony před vánočními svátky nebo mezi nimi, a proto počítáme se schůzí v druhé polovině ledna,“ prý sdělil Právu pan Štěch.

Vážení občané, pokud takto promluvil bývalý odborářský boss, podobně bude k vám promlouvat i ten dnešní, po něm přijde další a tak pořád dokola. Vypadá to snad, že tyhle odbory bojují za práva a blaho pracujících lidí, daňových poplatníků a čekatelů na penze? Nebo to spíš vypadá, že zajišťují estrádní zábavu, aby lidi z ulice nesledovali, jak si vede vláda při schvalování svých prebend a škubání státních zakázek?

Kdyby Odbory nespolupracovaly s vládou a nehrály na nás svoje odporné divadlo, které nám tak upřímně a snaživě přenášejí média, byli bychom chudší o zážitky ze seriálu „Zase jsem naletěl“, ale bohatší o koncesionářské poplatky, o slibované schodečky navyšování daní a o mzdy za práci, o kterou jsme možná nemuseli přijít v podnikatelské sféře.

Jen na okraj pro ty, co dali hlas straně ČSSD, pan Milan Štěch nosí oranžovou šálu se stylizovanou růží. Jeho odpověď patří samozřejmě všem, ale především jeho voličům. A k dnešní akci odborářů snad stačí dodat jen to, že není pravda, že Prahu zahltí málem milion rozvášněných stávkujících, ale dorazilo asi 150 tisíc lidí, podpořených činovníky politických stran KSČM a ČSSD. Aby bylo jasno, která strana s nimi počítá do příštích voleb a nějaké teplé místečko odborářskému bossovi eventuálně pustí. Pro úplnost ale dodejme, že kapři všech barev si rybník nevypustí a proti společnému nepříteli, daňovým poplatníkům, se rádi semknou napříč celou politickou duhou, počínaje oranžovou, přes červenou, konče modrou, třeba i zelenou a kdyby tam byla zpátky lidovecká trikolóra, tak tu také nevyjímaje.

Ale zpátky k tomu, oč šlo dnes v čase pracovní doby ve státních organizacích. I v jiných městech se sešli v počtu stohlavých útvarů nikoli bližšího uspořádání nespokojení a dle svého mínění nadmíru špatně placení státní úředníci, aby vyslovili nesouhlas s tím, že jim má být ubíráno na mzdách za práci, které oni sami si tak vysoce cení, že by ji za nic na světě neopustili, dokud nedostanou černé na bílém, že mají padáka.

Možná měli začít s těmi nepokoji na obranu pracujícího lidu již před pěti lety, kdy se propouštělo v podnikatelské sféře, protože tito propuštění už nemohou dosypávat svými daněmi státní pokladnu. Už tehdy si mohli tito odborářští organizátoři představit efekt dopravníkového pásu, kdy jeden rok se na něj něco položí, aby to za rok vypadlo na jiném konci do koryt státních úředníků. Když se nic nepokládá, tak holt nic nepřijede a nevypadne. Ještě mám představu, že když se na jednom konci položí pověstné ho …, tak za rok na konci vypadne opět ho….

Teorie dopravníkového pásu ale asi bude na vědecké mozky státních úředníků příliš kombinačně náročná, tu mohou pochopit akorát kopáči, havíři, zemědělci, pokladní v marketech a zaměstnanci v montovnách. Jenže ti si práce váží a mají jasno, co by se stalo, kdyby zaměstnavateli nahlásili absenci kvůli stávce za vyšší plat.