Fenomén blog

Blog je literární útvar, praprapravnuk podčárníku, jinak také fejetonu. Jako správný praprapravnuk na rozdíl od svého praprapradědečka využívá moderní techniku a zároveň se „poněkud nevyved“, čili je to nezvedené pachole, hubaté, nevděčné, neuctivé, chybí mu tolerance a formát, zato o to rychleji pálí, vynáší soudy a kritizuje i své nejbližší příbuzné a chlebodárce, nerespektuje dozor, kolikrát i švindluje, pošklebuje se vůbec je málo uctivý. No, je to nečesaný harant moderní doby, co bychom si to lakovali do růžova.

Má to význam o takového malého zbojníka pečovat, vykrmovat ho, šlechtit a poskytovat mu prostor pro růst a vlastní realizaci? Ale ano. Je totiž užitečný pro svůj hostitelský server při nejmenším jako žirafí mládě pro celou ZOO včetně medvědů, lachtanů a krokodýlů. Zvyšuje návštěvnost, budí zvědavost, láká i ty nemladší a nejovlivnitelnější občánky, kteří dokáží nahlédnout přes ohradu, případně které taťka vyzvedne do patřičné výše, ze které už mohou koukat … a kafrat, krafat, kibicovat, glosovat, argumentovat,…

Blogy mají vícero významů. Jednak jsou neškodným a spolehlivým ventilem pro odpouštění přemíry adrenalinu samotných bloggerů a diskutérů, jednak přinášejí svému hostitelskému serveru vyšší návštěvnost, a tudíž i vyšší počet zhlédnutí reklam na něm uváděných, čili i větší zisk serveru ze samotných reklam, jednak jsou cenným zdrojem průzkumu veřejného mínění. Netřeba ploužit se s dotazníkem po bytech a chodnících a odchytávat jakžtakž přívětivé občany k vyplňování dotazníků. Stačí si bedlivě pročíst a analyzovat to, co lidé píší, a jaká je odezva na to, co píší. Většinou píší o aktuálních událostech, problémech, o tom, o čem by právě byly ty dotazníky a ankety, pro které by najatí agenti pracně odchytávali respondenty v davech po městech pobíhajících či ploužících se občanů.

Blogy tedy jsou užitečné a mají své místo na internetu, v srdcích bloggerů i čtenářů a v marketingových a lobbistických odděleních organizací, kterým jde o veřejné mínění. Blogy i diskuze pod nimi mohou být a jsou i polem nedozírných rozměrů pro manipulaci veřejným míněním, potažmo veřejností. Je ale nutné, aby blogy byly hojně navštěvovány, čteny, diskutovány a hlavně psány. Na jedno téma houf blogů, to je ono. Vyvolá to střet názorů a hutné diskuze, napěchované stovkami, mnohdy dokonce i tisíci diskuzních příspěvků, které mohou být cenným zdrojem pro špióny-průzkumníky veřejného mínění a zároveň pro manipulanty veřejným míněním.

Blogy sledují bystrá očka sběratelů veřejného mínění a diskuze pod blogy se mnohdy čeří nejen střety mezi samotnými bloggery a jejich čtenáři, ale i za přispěním tzv. roztleskávačů a propagátorů nějakého veřejného mínění jejich osobitými a nepřehlédnutelnými vstupy. Nedostaví-li se takoví nepřehlédnutelní elementi do diskuze včas, doslova tam chybí a osazenstvem jsou upřímně vyhlíženi, aby se následně obě strany přivítaly vzájemnými výpady a poštěkáváním za tiché zlomyslné radosti umírněných, kteří jen čtou a nezviditelňují se.

Mlčící bloggeři nebo bloggeři neschopní vyslovit myšlenky na všeobecné dění, případně bloggeři píšící pouze na téma, jak tři kačenky pluly pod mostem, jak zestárly tváře spolužáků, kteří ještě nepomřeli, nebo jak chutná pejskovi a vnoučatům, jsou hotovým neštěstím. Pokud způsobí nějakou reakci, tak nejpravděpodobněji odchod posledních skalních čtenářů a potenciálních návštěvníků hostitelského serveru, kteří svým klikáním vydělávali serveru za reklamy a dali možnost serveru ovlivňovat jejich smýšlení. Jinak řečeno díky skomírajícímu blogu bude skomírat i hostitelský server.

V záplavě těch nervy drásajících a ke klikání zvoucích agresivních blogů se ovšem nějaký ten blog, který jen případného čtenáře pohladí po duši a k návratu a opětovnému čtení již nevolá, ztratí, dokonce může být i vítaným opakem a do jistého slova smyslu zpestřením.

Kdysi prý na serveru idnes.cz vznikl blog jen tak na zkoušku, jestli se to osvědčí. Vedení mu nepřikládalo žádný význam a hodlalo „parazitování“ bloggerů přežvýknout maximálně na půl roku, avšak … Zjistilo se, že jde o užitečnou symbiózu a blog na idens.cz se rozrostl, zmohutněl, získal si oblibu, je opečováván, vykrmován a šlechtěn.

Ve stejně dobré symbióze vedle sebe existují jak blogy agresivních bloggerů, reagujících s rychlostí přenosu zvuku a kouřových signálů na současné dění v politice a ve společnosti, tak i blogy milovníků přírody a krásna, kteří se vždy probudí jako polospící ježek, dovrávorají se s nějakými pěknými obrázky a postřehy pro potěchu oka a duše, nebo potenciálním čtenářům udělí chvilku poezie a zase se tiše vytratí, aniž by se v diskuzích divoce prali o svůj názor.

O užitečnosti blogu jako takovém už jsem psala, pouze jsem opomenula skutečnost, že mezi bloggery takto vznikají přátelství, manželství, partnerství a touha po opakovaných setkáních nejen kvůli pijatice, obžerství, zpívánkám a tanečkům, ale i kvůli názorové výměně na bloggery několikrát úspěšně přetřesená témata. Kam se hrabe praprapradědeček podčárník, byť by kráčel v lakýrkách, kvádru a s motýlkem pod krkem, na praprapravnuka bloga, byť poskakuje v teniskách a šortkách, se slamákem na hlavě.