Embargo Kalouskova embarga nejen stavebního spoření

Je Ústavní soud brzdou? Pokud ano, pak brzdou jakého typu a čeho vlastně? Brzdou bezpečnostní, záchrannou, nebo škodlivou a zbytečně bránící pokroku? A nakonec - nejde o více, nežli jen o stavební spoření?

 

Ve spojitosti se zrušením Kalouskova kroku stran zdanění státní dotace ke stavebnímu spoření mě napadlo, že Ústavní soud možná má plnit pojistku pro případ, že vysoký státní úředník rozhodne tak hloupě, nedomyšleně, neuváženě, že jeho rozhodnutí strhne lavinu pro stát nepříjemných reakcí, úkazů, dopadů, souvztažností.

Mnohými rozhodnutí, z nichž jedním také bylo snížit státní dotaci na stavební spoření rovnou o 50 %, a to nejpozději ihned, nejlépe rovnou zpětně, ve mně vyvolávají domněnku, že autor nepřemýšlel nad tím, jak se jeho skvělý nápad projeví s tokem času, až zafungují další atributy, které se přímo, méně přímo, či na první pohled nepřímo k tomuto rozhodnutí vážou.

Co se týkalo „Kalouskova embarga“ na stavební spoření, napadlo mne nejen to, že pan Kalousek se nezdržoval zkoumáním dopadů svého rozhodnutí, ale podle jeho furiantského výrazu, s jakým svůj nápad přednesl, jsem si pomyslela, že má k dispozici nějakou záhadnou brzdu, kterou „kdyby něco“ použije.

Kdo by se teď páral všemi závěry? Copak se dá domyslet, jak se lidé zachovají stran požadavků na nové bydlení, nebo repasování starých havlovsky nazvaných králíkáren na moderní nově nazvané malometrážní byty? Kdo by přemýšlel nad následnou závislostí a osudem developerských a stavebních firem a firmiček? No, co, tak propustí pár lidí, nebo zkrachují.

Že trh s realitami v ČR ani v dobách rozkvětu nebyl schopný zavést do reálu vidinu masové stěhování se za prací? No a? Tak se nebudou stěhovat. A kdo říká, že by někde pro ně práce byla. Budou sedět ve starém, stavební spoření stejně stačilo tak na renovaci koupelny, a tak produkt stavební spoření zahubit zcela je vlastně počin hodný potlesku – tedy těch, co nedosáhnou ani na to stavební spoření.

Pro ty, kteří nečtou rubriku Bydlení na Idnes, doporučuji, přičichnout. Dozvědí se, že renovace kuchyně stojí 300 000 Kč, přičemž budou mít totéž, co měli, pouze v novém, nebo renovace bytu pro single dámu, která sotva začala vydělávat. Té to asi zaplatí výhra v Sazce, jinak by musela patřit mezi ekonomické experty typu pan Babáka z Věcí veřejných. Takoví výjimeční lidé samozřejmě stavební spoření nepotřebují.

Problém je ten, že stavební spořitelny pásly početnou klientelu těch nevýjimečných, o to početnější, oč méně výjimečných, tudíž neschopných politicky projevit svou náklonnost k institutu stavebního spoření.

Ale ještě zde jsou samotné spořitelny? Jejich management bude významně brojit proti Kalouskovu embargu. Tak co, dohodíme jim výměnou kšeft s penzijním připojištěním, aby nesabotovali. A kdyby se to všechno nějak moc zvrhlo, tak zkrátka zasuneme regulační tyče formou verdiktu ÚS, který to vše pošle zase do původních kolejí. A Pak? Nu, pak to také nějak dopadne, však co.

Abych nebyla tak vymezená jen vůči práci pana Kalouska, musím uznat, že se mi jeví, že tento mustr s efektem využívá mnoho jiných českých vysokých politiků a že výstižné české úsloví „jeden čehý, druhý hot“ evidentně poopravili na verzi „já dnes čehý, zítra hot“.

Navrhuji nechat velkoryse stranou fakt, že ÚS se svým verdiktem zastal jedněch a naštval druhé. To je profesní oběť soudců.

Vyzývám lidi k tomu, aby si povšimli, že státní moloch se chová jako nerozumné batole, které se tu kousne do prstu u nohy, tu plácne vlastní rukou po té druhé, nebo si dokonce misku s kaší narazí na hlavu. Jestli jednou rukou je Vláda ČR a druhou rukou je Ústavní soud ČR, to pohled na situaci nijak nevylepšuje. A jestli miska s kaší je zdanění platů a náhrad v parlamentu, to pohledu na situaci také nepřidá, ale ani neubere.

Výsledkem je, že moloch se chová poněkud nesvéprávně a zároveň je sám sebou výborně pobaven a sám se sebou nadmíru spokojen, ba co více – nerozptyluje se nějakými stresy z pocitu vlastní zodpovědností.

Nebo snad někdo ze čtenářů tohoto blogu viděl nějaké se sebou nespokojené poslance či ministry, kteří by se na svých vlastních vystoupeních nějak špatně bavili? Já díky vymoženosti TV opakovaně vídám spokojené, mnohdy komediantské, arogantní, smějící se, řečnící a teatrálně gestikulující výkonná chapadélka jedné velikánské chobotnice, která se předvádějí při hlasování, jednání v poslanecké sněmovně či parlamentu, nebo v populárních zábavních pořadech plných zábavných skečů, jakými jsou v poslední době zejména Partie, OVM, Hyde Park a podobné.

Bohužel zodpovědnou práci moudrých politiků, vůdců české ekonomiky, školství, zdravotnictví, bezpečnostních složek a dalších rezortů, ale ani politických reprezentantů naší země, na kterou by příští generace mohly být hrdé, tu jaksi stále nevidím.

Foto perex: novinky.cz

Autor: Jana Šimonová | pátek 29.4.2011 10:10 | karma článku: 23,58 | přečteno: 4808x