Drábkovy demagogie versus zdravý rozum

Mám na mysli tyto demagogické názory na účelnost veřejně prospěšných prací pro výchovu nezaměstnaných:

Nezaměstnaní neztratí nebo získají pracovní návyky.

Ten, kdo po dvaceti či třiceti letech zaměstnání přijde o práci a na ÚP mu po dvou měsících pobírání podpory v nezaměstnanosti nabídnou buď vyřazení z evidence zájemců o zprostředkování zaměstnání, nebo výkon veřejně prospěšných prací, bude zřejmě dojat takovouto záchranou od ztráty svých dvacet či třicet let budovaných pracovních návyků.

Někdo bude vykonávat spoustu potřebné práce pro obec, kterou obec, potažmo stát nechce zaplatit.

Je vůbec možné, aby práce, kterou nikdo nechce platit, byla prospěšná? Někdo stojí o práci, ale nechce za ni nic dát? Není to zvláštní ve společnosti a době, kdy i k lékaři předstupujeme s třicetikorunou v ruce, i když ještě nevíme, co budeme potřebovat. V jiném pojetí možná lze očekávat, že za nezaplacenou práci bude odvedena práce hodna nezaplacení. Některé souvztažnosti se totiž vzájemně ovlivňují, s tím nelze hnout ani nějakým výnosem ministra.

Výkon veřejně prospěšných prací zabrání zneužívání sociálních dávek.

Pan ministr asi neví, že tyto dávky nejsou vázány na nic jiného než na potřebnost a sociální poměry jedince, případně jeho rodiny. Může je pobírat i zaměstnaný, pokud jeho mzda je dost nízká. Dostává je i ten, kdo nepracuje vůbec, ba nemusí být ani evidován jakožto zájemce o zaměstnání. Zneužívání sociálního systému musí přece řešit vhodné kontroly a přiměřené sankce za zneužívání.

Veřejně prospěšné práce znemožní pracovat na černo a zároveň požívat statut nezaměstnaného.

Statutu nezaměstnaného nikomu nic podstatného nepřinese. Stát přispívá nezaměstnaným měsíčně na zdravotní pojištění částkou 723 Kč přesně, jinak nic, co by se nedalo pořídit i jinak. Výjimkou je do 50 let věku jeden rok a po 55 letech věku další dva roky, kdy mimo rekvalifikace či podporu v nezaměstnanosti se nezaměstnanému započítá osmdesáti procenty sociální pojištění. Zato v případech, kdy nezaměstnaný pobírá podporu v nezaměstnanosti, jde o hodně. Jde právě o ty podpory v nezaměstnanosti. Jenže tyhle podpory v nezaměstnanosti si přeci nezaměstnaný zasloužil tím, že přispíval odvodem finanční částky na politiku zaměstnanosti.

Jak je možné, že prací se někdo může zasloužit o nějakou podporu ze strany společnosti v případě nouze? Každý měsíc totiž odvedou zaměstnanci ze svého platu mimo daní a zdravotního pojištění také poplatek, který se nazývá sociální pojištění, a také část, která se označuje jako příspěvek na politiku zaměstnanosti. Ta část na politiku zaměstnanosti není příliš závratná. Nezaměstnaných ovšem je evidováno asi 10%, takže se má kdo na ně skládat a pomoci jim vrátit se do pracovního procesu.

Politiku zaměstnanosti podporují také fondy z EU. Bohužel tyto fondy se nerozpouštějí v politice zaměstnanosti, ale na školení, která pořádají vybrané firmy stejným způsobem už deset i patnáct let, a to bez ohledu na to, zda školení za drahé peníze nabyté informace k něčemu použijí a díky nim se jim podaří najít nové zaměstnání.

Ministr Drábek považuje veřejně prospěšné práce za nástroj pro řízení zaměstnanosti a trhu práce. V civilizovaných zemích se ale veřejně prospěšné práce považují za jednu z forem trestu, ukládaného za méně závažnou trestnou činnost. Zvážíme-li, že ministr spravedlnosti uvažuje o hromadném propouštění vězňů kvůli přeplněnosti věznic, pak se nutně musíme pozastavit nad tím, proč vězni, pykající za méně závažnou trestnou činnost, raději hodinu nepracují na veřejně prospěšných pracích, než by den seděli za mřížemi.

Vězni raději volí trest za mřížemi, je to jimi zvolené řešení, které jim se zdá efektivnější. Z toho ale plyne, jakkoliv se to zdá postavené na hlavu, že za nezaměstnanost by bylo pro nezaměstnaného zřejmě mírnějším trestem sedět za mřížemi. Proč ale trestat za nezaměstnanost ty, co jsou nezaměstnaností postiženi, aniž by se rozešli s paragrafy?

Opustím-li platformu demagogických úvah nad trestností stavu nezaměstnanosti, případně kriminalizace nezaměstnaných jako takových, pak ať se na páně Drábkovy demagogické projevy k užitečnosti veřejně prospěšných prací dívám z kterékoliv strany, vždy dojdu k závěru, že ministr sleduje jediný cíl. Odstavit nezaměstnané od těch 723 Kč, které za ně platí stát na zdravotním pojištění, a hlavně od podpory v nezaměstnanosti, které obnáší pár tisíc, vyplácených obvykle po dobu několika měsíců.

Navíc tito nezaměstnaní kazí statistiku nezaměstnanosti. Tak tedy ministr Drábek zřejmě plánuje jednou pádnou ranou trefit dvě vypasené mouchy – statisticky snížit nezaměstnanost a ušetřit státní pokladně nevyplacené podpory v nezaměstnanosti. Mohly by se přece hodit na zefektivnění SW zabezpečení ÚP.

Přes tuto zajisté ušlechtilou myšlenku o cíli investic si dovolím namítnout, že pobídnout zaměstnavatele, aby zaměstnal takzvané ohrožené kategorie, tedy ty věkově nad a věkově pod jakýmsi standardem, měly by peníze z fondů pro podporu zaměstnanosti putovat za nezaměstnaným přímo, respektive přímo na to pracovní místo, které mu trh práce, tedy konkrétní zaměstnavatel nabídne.

Tedy ne školení pro nezaměstnané, ne informační systém, ani další a další školení úředníků ÚP, ale pracovní pozice, kterou nezaměstnaný obsadí – to by měl být cíl, kam nasměrovat peníze, určené na pobídku trhu práce.

Ke statistice nezaměstnanosti není třeba vzhlížet s respektem. Je dost zkreslená, a tudíž málo pravdivá a správně odrážející skutečnost. Nezahrnuje ty nezaměstnané, kteří se na ÚP neevidují, neboť by svojí evidencí stejně nic nezískali, tedy zatím. Nově by mohli získat pomoc při získávání pracovních návyků formou výkonu veřejně prospěšných prací.

Jak to tak vypadá, díky aktivní politice zaměstnanosti s nabídkou neplacené práce ze strany pracovních úřadů dojde k dalšímu zkreslení statistiky nezaměstnanosti, neboť další zájemci o placenou práci nejspíše odmítnou výhody přidělování neplacené práce. Mazaní státem vyvolení zaměstnavatelé se nejspíše budou pokoušet získat neplacené pracovníky, takže nejprve jim uvolní místa propuštěním placených pracovníků.

A skončí řeči o tom, že úřady práce nikomu nesehnaly práci. Správné tvrzení pak bude, že úřady práce nejen nikomu nesehnaly placenou práci, ale mnoho neplacené práce, čímž zlikvidovaly mnoho placených pracovních pozic ve prospěch vzniku mnoha neplacených pracovních pozic.

Jen by se pak v mezním pojetí mohla situace na trhu práce otočit tak, že úřady práce nakonec budou shánět lidi, ochotné pracovat bez odměny ve formě mzdy nebo platu a na podkladě pracovní smlouvy nějakého záhadného typu, který zůstal utajen tvůrcům zákoníku práce. A to by byl právě moment, kdy demagogie se převtělí v neředěnou čistokrevnou hloupost, vyšlechtěnou speciálně pro české poměry ministrem práce a sociálních věcí.

Obrázek v perexu převzat ze serveru Tyden.cz

Psáno pro Eportal.cz: http://eportal.parlamentnilisty.cz/default.aspx

Co nového píšu jinde: http://janasimonova.blog.tyden.cz/clanky/5887/jak-nam-dupou-evropsti-kralici.html

 Tento článek najdete i s diskuzí na serveru Parlamentnilisty.cz: http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/Jana-Simonova-Drabkovy-demagogie-versus-zdravy-rozum-224114