Motto: Na Bátorově odchodu jsme se dohodli s Dobešem už dávno, říká Nečas v titulku dnešního článku na Idnes.cz. Plus připomenutí, jak nezapomenutelně pan Bátora komentoval v TV svoji možnou implementaci na MŠMT, kdy sice připouštěl osobní neinformovanost stran toho, co na ministerstvu bude dělat a jakou funkci dostane, ale věděl, že se tak stane. Plus připomenutí nehraného úžasu pana ministra Dobeše nad novinkou, že nějaký pan Bátora přichází, a jeho nesmírná ochota to pochopit, i když si vůbec nevzpomínal, že by o něm kdy slyšel, natožpak sám jednal.
Přes údiv pana ministra, předem dobře informovaných redaktorů i pozdě všelijak informované veřejnosti pan Bátora přišel, prohlásil pár zmatených řečí a setrval, ačkoliv evidentně trpěl jako pes, neboť cítil, že je nasunut do nějaké cizí kůže, která mu ne dost dobře padne.
Na poslání pana Bátory a jeho práci na MŠMT se neptejme. Buďme alespoň tak velkorysí, jako když jsme dali pokoj panu Fejkovi stran jeho angažmá u ČD v roli ombudsmana ve funkci, která zřejmě s jeho nástupem vznikla a s jeho odchodem zanikla.
Pan Fejk si vydělal tři hodně nadstandardní platy, k nim dostal nad poměry nadstandardní odměny a na odchod neadekvátně nadstandardní odchodné. Tím získal peníze na … A jsme zpátky u pana Bátory, a sice – tím získá peníze na …třeba na založení nové politické strany, ve které bude činný s panem Klausem, až položí prezidentování.
Možná pan Bátora jako bonus stihl přesměrovat nějaké finanční toky nebo odvrátit nevlídná rozhodnutí, či naopak vyvolat neočekávaně vlídná rozhodnutí MŠMT směrem k soukromému gymnáziu prezidentova syna. Nemějme mu to za zlé, jestli se mu něco podobného skutečně podařilo.
Tak se přece dělá politika. Nalajnují se odvážné plány s pohledem drze upřeným do odvážné budoucnosti, rozestaví se figurky, předsunou se figury, provede se pár tahů, … A buď se hrací plocha převálcuje invazí, co to dá. Když už to nic nedá, tak se tedy figury a za nimi figurky stáhnou zpátky, přičemž posbírají všechny bonusy podle možnosti a vlídnosti Osudu a Štěstěny.
Občané, kteří nehrají, mohou sledovat z uctivé vzdálenosti tahy figurami a tipovat, jaké bonusy figury sbírají. Kdyby náhodou nějaký přihlížející občan neodbytně a s respektu hodnou zdí za zády dokázal sledovat figury i tak říkajíc za roh a bonusy by jim uměl téměř brát zpod rukou, může si vykoledovat betonové plavací botičky, čistě a bez chyb provedenou sebevraždu, nebo při troše Štěstí místo nebo spojku ve vysoké politice.
Běžní občané si mohou vykoledovat infarkt, nebo se na to sledování vysoké české politiky radši vybodnout. To znamená, že až začnou vyplývat na povrch odměny a bonusy pana Bátory, netřeba sledovat média.
Od běžného občana se očekává, že doma s dětmi probere, jak jsou pro budoucí realizaci na trhu práce výhodné státní maturity, případně že seminární práce se nemají opisovat, nebo zadávat k vypracování panu ministrovi, ani jiné méně významné osobě, protože by se jednalo o potrestání hodný podvod. Naopak neočekává se, že bude hodnotit dohody a obchody kolem pana Bátory.
