Šlo o kontrolu, jak ona známá tráví nemocenskou. Firma, u které pracovala, byla pověstná tím, že vysílá kontroly nejpozději ihned, a tak když kontrola nedorazila první den její nemocenské, čekala známá, že dorazí druhý den. Seděly jsme zrovna u kafe, když v tom … crrrrrr, zvonek. Kratičká hra s dialogy o jednom dějství začíná.
Hanka otevřela dveře, za nimi stál vyjevený, vedrem zchvácený tvor s nějakými složkami pod paží. Hned zafuněl, že kontroluje nemocenskou, a požádal o občanský průkaz:
„Předložte, prosím, svůj občanský průkaz.“
„Já?“ Podivila se Hanka: „Já jsem doma, vy se mi sápete do bytu, tak předložte vy svůj občanský průkaz.“
Chlap zpozorněl a přešel do rafinovaného útoku:
„Já jsem z OSSZ a kontroluji nemocenskou a nemusím vám věřit, že vy jste vy.“
Hanka se ale nedala:
„Já jsem doma a nemusím vám věřit, že jste z OSSZ, takže prosím ten občanský průkaz a pověření.“
Chlap si rozsypal papíry ze složky po chodbě.
„Nemusíte spěchat, já mám čas, jsem na nemocenské,“ řekla Hanka a dala mu čas na hledání pověření, že ji má kontrolovat.
Chlap posbíral papíry, našel občanský průkaz, ale nenašel pověření, což ho evidentně rozhodilo, neboť začal nadávat:
„Sakra, tak včera mi vynadali z té vaší firmy, že jsem vás nezkontroloval, dneska mi nadáváte vy, že vás kontroluji, já se na takovou práci za takové peníze můžu vybodnout.“
Hanka mu milostivě vrátila jeho občanský průkaz a podala mu svůj se svým nemocenským lístkem. Měla to vše připraveno na poličce za dveřmi. A dodala:
„Když vám řeknou, musíte jít, oni si na to potrpí.“
Chlap si udělal zápisky, vrátil doklady, posbíral složku a vypadl.
Hanka zavřela dveře:
„A to ještě neví, že zítra dostane příkaz znovu mě zkontrolovat, jestli jsem doma. Asi ho trefí šlak. Možná pošle někoho jiného … Tak ho osolím taky. Však co – oni za to berou prachy, ale já místo léčby klidem zadarmo řeším o nemocenské jeho pracovní opodstatnění.“
