Česká politická scéna posledních dní slušně řečeno přináší pořádnou snůšku paradoxů. O mnohé se postarala klika lobbisty Janouška a některé jeho vazby, které pro někoho dozrály do té míry, že se rozhodl je zveřejnit.
To je právě to důležité. O těchto vazbách zasvěcení, což jsou ti, co se kolem zúčastněných pohybují, věděli tak dávno, jak dávno trvaly. Tedy hra pana Nečase na ohromeného premiéra, který váhá něco v řešení korupce kolem kupčení s majetkem Prahy uspěchat, je sice k pláči dojemná, ale také k pláči neupřímná, nevěrohodná a varující.
Paradoxem je, že politik Bém, o jehož vazbách na pana Janouška se léta vědělo, stejně tak jako se vědělo, kdo je pan Janoušek, respektive, co to je lobbing podle pana Janouška, byl vždy tak převelice oblíbený, že nebylo možno sundat ho z pozice. Najednou, kdy pan Janoušek byl chycen při dopravní nehodě, sypou se na světlo boží další a další odposlechy, dávno bezpečně uložené v archívu BIS. A díky těmto odposlechům, tedy díky těmto vazbám na pana Janouška a spol. nyní klesá oblíbenost pana Béma.
Klesá doopravdy, nebo na oko? Chce si někdo zachránit kůži, a tak háže přes palubu za Janouškem i Béma, nebo někdos tento okamžik čekal, případně pomohl vytvořit atmosféru? Je docela možné, že někdo tak, a někdo zase jinak, jak už to bývá. Ale nedělejme si iluze o očistě české vysoké politiky.
Jako další paradox bych viděla to, že nejde o očistu české vysoké politiky, ale o boj kontroverzních zájmových skupin, které jsou nervózní kvůli špatnému vývoji kauzy MUS, IZIP, potažmo VZP, a dalších. Protože navzájem na sebe sledovaly a archívovaly, co se kde šustlo, souboj mafií bude pokračovat. Zároveň bude pokračovat skluz s kopce ve stylu „bratři, držme se“, respektive „zdržujme to, ať si nakrademe a peníze ulijeme, dokud to jde“.
K situaci v české vysoké politice se nemůže nevyjádřit premiér vlády. V zahraničí by následovalo zatýkání několika politiků, namočených v korupčních skandálech, ale v ČR se tak neděje. Naopak je jim poskytnut prostor a čas na to, aby zametali stopy a odkláněli majetek. Odklánění majetku lze převáděním na příbuzné, účelovými rozvody, dělbou majetku, vypořádáním, objevením dluhů, směnek atp. Každý dělá, co umí a hlavně co je mu dovoleno.
V ČR je dovoleno opravdu hodně. Pan Nečas to nazývá demokracií. Co to tedy je ta demokracie podle premiéra Nečase? Je to snad právo na informace, ochrana státního majetku před korupčníky, vyslyšení hlasu lidu a ohledy na životní úroveň široké veřejnosti?
Pan Nečas má péči, zda odposlechy samotnými nebyl porušen zákon. Byl – to je jako otevření cizího dopisu a vyblekotání jeho obsahu. Kdo by se ale ptal na porušení listovního tajemství, když matka zavolá na PČR, že v dopise své dcery čte výhrůžku sebevraždou? Nikdo by se neptal na porušení listovního tajemství, naopak by vypukla záchranná akce s cílem spasit dceřin život.
Pan Nečas ale má snahu raději řešit porušení zákona, kdy byly médii publikovány tajné, a to na výsost tajné rozhovory mezi politikem Bémem a lobbistou Janouškem, kdy oba čachrovali s ohromným majetkem a tunely k němu.
Podle premiéra Nečase a ministra vnitra Kubiceho je žhavý problém ten, že tyto tajné nahrávky unikly z archívů BIS. Občané demokraticky o nich neměli vědět. To asi proto, aby mafiánské rodiny mohly čachrovat s insider informacemi mezi sebou. Tak – zatím se nevědělo, neboť se čachrovalo, ale nějaká mafiánská rodina, nebo jiná zájmová skupina ztratila nervy a zveřejnila je.
Podle premiéra Nečase je ale asi demokratické postavit se na stranu slabší mafiánské rodiny, respektive zájmové skupiny, tedy té, která je únikem insider postižená. Tam patří i premiér Nečas a ministr Kubice? Nebo některý z nich hraje divadlo, a fakticky tam nepatří? Nebo by bylo nejdemokratičtější myslet si, že tyhle důležité informace jen tak někomu upadly, když v kufříku hledal pilníček na nehty a oba vysocí politici jen náhodou postávají poblíž události?
V každé civilizované společnosti se v první řadě řeší obsah takového úniku. To je na bíle dni, že únik je nechtěný, že data byla tajná, že na nich někdo seděl, zametal je pod koberec, tajil je, kšeftoval s nimi, využíval je, zkrátka že je využíval ve svůj neoprávněný prospěch v neprospěch zbytkové široké společnosti.
Jestli tedy touto zdržovací taktikou s požadavky prošetření, komu data o vylobbovaných korupčních vazbách a obsazení klíčových postů kontroverzními lidmi unikla, jak unikla, jak byl tímto porušen zákon, apod. chce premiér Nečas hájit demokracii v ČR, pak raději nemluvme o demokracii, nebo raději mluvme o demokracii podle premiéra Nečase. Takhle se totiž jeví, že to jsou evidentně dva naprosto odlišené pojmy.
Co se týká politiky ODS, tu tedy dokládá projev pana Bendy, který ač rétoricky poslabší, vždy řekne něco navíc, a také ta skutečnost, že kdyby Bém vybouchl, je za něj připraven do poslanecké sněmovny jakožto náhradník exposlanec Jiří Janeček, taktéž z Bémovy a Janouškovy kliky.
Rétorický klenot Marka Bendy pro události těchto dní zní: "Já budu operovat s návrhem na takzvané pozastavení členství, které jsme zavedli do stranických stanov přesně pro tyto případy, ale o pozastavení svého členství může požádat jen sám Bém.“
Na první pohled je zřejmě, že pan Marek Benda operuje v prostředí Nečasovy demokracie, a že pan Bém je oběma protežován a respektován, jako by již v předpokladu bylo pevně dáno, že všichni jsou ze stejné rodiny, nebo jako by s panem Bémem hráli ten příběh o bratřích, co se drží a jedou.
Související článek: http://www.czechfreepress.cz/jana-simonova/mudr.-bem-vzkazuje-odposlechy-jsou-svinstvo.html
