Dehonestace a výsměch

Proč se nemluví o tom, jak se vláda ČR postavila k problému padesáti a víceletých, kteří přišli o zaměstnání, ať již pracovali v jakékoliv profesi, spíše rukama, či spíše hlavou? Tito lidé i s vysokoškolským diplomem v kapse a mnohaletou praxí ve svém oboru odevzdali státu kromě daní také to nejlepší, co uměli, a práci pro stát zasvětili výkonnostně dobře živené roky svého života.

Dnes většinou už nejsou v tak výborné kondici, zdravotní a fyzické především, jako byli, když jim bylo dvacet nebo třicet let. Jsou ve věku, kdy by si měli začít spořit do druhé, zatím nevyjasněné penzijní nohy na důchod.

Zatímco čtvrtstoletí pracovali pod zavádějícím dojmem a ve víře v plané sliby vlády, že ve věku 54 až 60 let (podle pohlaví a počtu odchovaných dětí ) půjdou do důchodu, dnes chodí na úřady práce a hrají roli lehce manipulovatelných rukojmích pro elitu, která rozhoduje o přidělování a čerpání různých fondů na neužitečné vzdělávání a rekvalifikace nezaměstnaných, na motivaci padesátiletých, aby si práci sháněli, ačkoliv nikdo nevzdělává a nemotivuje vedení firem, aby je zaměstnávali.

Je nutno realistickým pohledem nahlížet i na ten fakt, že především vedení firem k zaměstnávání populace ve věku, kdy jim zbývá deset a méně let do penzijního věku, nemotivuje stav celosvětové ekonomiky a financí, ostatně ani stav domácího trhu práce a kromě toho se na neochotě riskovat zaměstnání věkově pokročilejších podepisuje i nejistota v podnikatelském prostředí, kterou jako by vláda ČR udržovala a pravidelně vyživovala již dvě desítky let.

Namísto toho, aby tito nezaměstnatelní, kteří odpracovali 25 i více let, byli státem odměněni alespoň minimální finanční částkou, jakýmsi předdůchodovým sociálním pohlavkem, lízátkem, poplácáním po rameni, nebo almužnou na přežití, mají se prý těšit na obecně prospěšné práce, kdy budou máchat lopatami a házet kila sněhu, máchat košťaty a prášit si do zaprášených plic nebo astmatických průdušek, plazit se po čtyřech a plít záhonky v parcích, nebo skákat jako opice po stromech a prořezávat větve.

Jak to zvládnou takzvané kancelářské krysy, učitelé a prodavači, kterým děti myjí okna a luxují a kteří nikdy nepracovali na zahrádce, to se neví, ale dá se očekávat překvapení. Na příklad když si hned v terénu zlomí nohu nebo jen podvrknou kotník. Ti šikovnější pak na obci vysoudí tolik, že obecní veřejně prospěšné práce se stanou noční můrou starostů obcí.

Kdyby tihle nadpadesátníci, kteří si už těch alespoň 25 let odpracovali, vypadli ze hry na nezaměstnané, usilovně shánějící zaměstnání ve firmě, která na ně čeká, byli by takto ušetřeni úředníci na úřadech práce, kteří jim stejně v žádném případě ani s nejlepší snahou nemohou pomoci, a byly by ušetřeny i finance vyhazované za neúčelné kurzy, školení a zábavu až nudu pro frekventanty, kteří o životě vědí daleko více než samotní blekotající na rychlo upečení lektoři.

Komupak patří ty firmy, co si rozdělují finance z fondů, vlažně platí lektory za vlažně produktivní přednášky na zbytečná témata? Je to jistý výkon moci, dehonestovat posluchače, kteří o tématu vědí více, a přednášku by zorganizovali i provedli lépe. Hrajeme si na to, kdo je u moci a kdo rozhoduje o ostatních, i když vzděláním, všeobecným rozhledem a inteligencí na ně nemá.

Jestliže platy českých lékařů, příště pedagogů a profesorů, pak zase pilotů, nebo řidičů MHD jsou dehonestující, vyděračské a pokořující, pak si myslím, že české platy a penze všeobecně si zaslouží stejné přirovnání - dehonestující, vyděračské a pokořující. Společnost lidí různých profesí je totiž jistým způsobem provázaná, a tudíž žádná profese nijak nadstandardně nevyskočí, pokud se nedá cestou vydírání ostatních.

Výjimkami jsou odměny politiků, státních zastupitelů a soudců, a managerů v na české poměry obřích firmách. To, jak stát dovoluje hospodařit se státními financemi, jak umožňuje krýt rozebírání a navyšování státních zakázek bez odpovídajících výběrových řízení, to je dehonestace a výsměch všem občanům, kteří nemají možnost se této hry účastnit.

Nabízí se otázka, jaká byla vstupenka k pozici u státního koryta. Dnes již mnoho lidí vidí to, že zatímco za totality získali přístup ke korytům komunističtí pohlaváři a jejich rodiny, dnes jsou u koryt dílem titíž lidé a dílem jejich potomci.

Pravda, mnohdy neoblékají dres se žlutým kladivem a srpem na hrudi a žlutou hvězdou na čele, ale díky pluralizmu politických stran oblékají dres s červenými třešněmi, rudou růží, modrým ptákem, nebo i modrou muří nohou v obdélníčku, nebo po převlečení několika triček usoudili, že teď už jsou opravdu TOP a tam se také prozatím zařadili.

Znovu se začíná mluvit o zakazování komunistů, zrovna v době, kdy ti, co skutečně škodili, jsou v bezpečí domovů důchodců, péči svých dětí, nebo na pravdě boží, zatímco jejich mazaní, dobře zajištění a výborně konexemi vybavení potomci se rozptýlili do všech stran (světových i politických) napříč všemi kontinenty a politickým spektrem.

Vyhrožovat zrušením těm skalním komunistům dneška, kteří ani nevěděli, o co vlastně v politických kruzích těm výše postaveným šlo, je dehonestace nejen těch dnešních komunistů, ale i výsměch celé společnosti, která trpí tím, že komunističtí a estébáčtí pohlaváři a jejich rozvětvené rodiny, pokrevní i mafiánské si naporcovaly a rozebraly vše, co se dalo a za něco stálo.

To poslední, co zbývá, je lidská pracovní síla. Tak tu si rozporcují političtí činovníci systémem veřejně prospěšných prací za podporu v hmotné nouzi nebo za podporu v nezaměstnanosti. Přitom podpora v hmotné nouzi je minimum, za které má člověk zůstat člověkem, tu vyplácejí všechny civilizované země bez vydírání protislužby, a podporu v nezaměstnanosti si občan zaslouží tím, že po předepsanou dobu pracuje, vydělává a odvádí sociální pojištění.

Občané, kupující si nadšeně a s nadějí státní dluhopisy, by měli zbystřit. Až se totiž dostaví pro své vklady a výplaty slíbeného úrokového výnosu, třeba narazí na drobnou podmínku – napřed umyj výkladní skříně a zameť před spořitelnou, pak dostaneš svůj úrokový výnos, bambulo naivní.

Že to nevypadá pravděpodobně? Pro letošek nevypadá. Nevadí. Vždyť předloni si také nikdo nemyslel, že podmínka odvádět sociální pojištění 12 měsíců v posledních třech letech bude pro pobírání podpory v nezaměstnanosti podmínka pouze nutná, nikoliv dostačující. Dehonestace a výsměch.