Kdo nezná Rorschachův test, o hodně přichází. Je to totiž hodně zábavná hra s barevnými fleky, skvrnami, kaňkami, která je ale zároveň vážně míněným nástrojem diagnostiky osobnosti v rámci normy i patologie. Hraje se tak, že zatímco úkolem vyšetřované osoby je interpretovat obrazce, předložené k posouzení, úkolem vyšetřujícího je podle výpovědi dotyčného poznat, co skrývá ve své mysli a duši, zkrátka poznat, co za osobnost má před sebou.
Jako dítě jsem si ráda s tátou hrála na takové Roscharovy testy. On míchal lžičkou čerstvě nalité kafe v šálku a já jsem tipovala, do jakých obrazců se uspořádala pěna. Do té doby, než nám zábavu zarazila bdělá matka z obav, že kafe vylijeme. Jako malý harant jsem měla spousty nápadů, co na hladině kávy může být k vidění. Jako dospělá jsem v tomto směru lehce až středně omezená. Na druhé straně jsem ale mazanější a prolhanější, takže nedostatek fantazie bez skrupulí kašíruji. Na to jsem právě přišla u těch Roscharových testů. Na co přišel pan psycholog, to nevím, ale posudek mi dal parádní.
Na prvním obrázku jsem totiž viděla jasné prase. Tak povídám: „Je tam prase, tady má rypák, tady ocásek, tuhle kopýtka a tamhle ouško.“ Pan psycholog se zatvářil spokojeně a vytasil se s druhým obrázkem. Tam zase bylo prase a k tomu motýl. Tak jsem ukázala, kde je prase a kde je motýl, kde to má rypák, uši, tykadla, očička, ocásek, všechny nožičky a dva páry křídel,dvě horní a dvě spodní..
Ale když na dalším obrázku zase bylo prase s motýlem, zpozorněla jsem a povídám: „Sakra, já mám dneska divnej den, páč tam zase vidím prase s motýlem, což jsou zvířata, na který si nevzpomenu, jak je rok dlouhej.“ Pro jistotu jsem se zadívala pozorněji a připustila jsem: „No, ještě by tam mohl být had. Nebo mořský koník.“ Psycholog překvapeně zašilhal na obrázek, tak jsem ho ujistila, že jakožto koník to má tam ocásek, tam tlamičku a tady křidýlko.
Na dalším obrázku zase bylo prase, tak jsem si radši vymyslela, že je tam slon. Tak jsem pěkně postupně za použití lišky, psa, krávy, kačeny, želvy a medúz pokračovala až k poslednímu obrázku, kde byla všemožná zvířata vyobrazená každé v jiné barvě do kruhu - a co byste nečekali, byl to grupáč.
V duchu si říkám, hernajs, pořád prasata a na závěr grupáč – prase, motýl, slon, had, veverka, … byla tam celá obora. No, to mu nemůžu přece říct, že to je zvířecí grupáč. Tak jsem začala takticky a opatrně, že z jednoho pohledu je každý flek jedním objektem a v tom případě každý má tlapky, ocásek, hlavičku, tlamičku, očička i ouška, takže všechno mohou být zvířata, ale celkově obrázek může znázorňovat zase to a to, prostě přikrmila jsem fantazii a navymýšlela všechno, jen jsem zamlčela ten grupáč a vynechala prase s motýlem, a to tam zase oba byli, fakt že jo.
Co by o mně podle pravdy pravil Rorschachův test, to jsem se tedy díky své prolhanosti nedozvěděla, ale zato vím, že ušetřím fůru peněz, protože jeden aby viděl myši a slony, musí prochlastat majlant, kdežto já naprosto za střízliva vidím v každém obyčejném fleku polovinu zoologické zahrady.
Později měi někdo přesvědčoval, že to, co vidím v Roscharově testu, to jsem. Tak podle té teorie jsem asi prase, nebo motýl.
