Slabší povahy, nečtěte to. Je to totiž dětský sen ze sekce noční běs.
Kdysi jsem jako pacholátko poněkud dožírala své rodiče, na příklad tím, že jsem namísto rozumného vyčkávání u dveří před kočárkárnou odbíhala na průzkum do sklepa. Mamina se na mě zlobila, což se mi v hlavince srovnalo nikoli tak, že nemám běhat do sklepa, ale jinak. A vznikl z toho sen – běs.
Sen začínal tím, že jsem utekla protestující mamině a za jejího pokřiku jsem skluzmo po zadku po schodech dojela do sklepa. Tam jsem ale skončila na podestě, nebylo kam se schovat, a tak jsem lelkovala u výtahu. V rohu jsem objevila láhev s mlékem, mým oblíbeným nápojem, a tak jsem mléko vypila. Než jsem si stihla olíznout vousy od mléka, otevřely se výtahové dveře a z nich vystoupilo – hádejte co. Přesně takové zvíře, jaké vystupuje v reklamě na Veselou krávu.
Jenže ta moje kráva vůbec nebyla veselá. Byla na mě naštvaná jednak proto, že jsem po zadku odjela do sklepa, pak proto, že jsem vypila podle jejích slov prý její mléko, ale ještě proto, že jsem nechtěla nosit brýle. Ta moje poněkud neveselá kráva samozřejmě měla na nose brýle. Ale jaké! Já se to bojím napsat, aby to nepřidali do té reklamy. To už byste se báli i vy, co to čtete a válíte se smíchy.
Ty brýle sice seděly nosníkem na nose, ale skla měly vysunuté asi dvacet centimetrů před oči. Navíc je měla na nose ta rozezlená kráva, takže přes skla na mě hleděly vypleštěné kraví oči. Byl to prostě horror, i kdyby už se nic více nedělo. Ale dělo se. Ta moje naštvaná obrejlená kráva totiž hartusila, dupala nohou, mrskala ocasem a koulela očima za těmi vysunutými obroučkami nemožných brýlí a důrazně žádala, abych s ní nastoupila do výtahu.
To mě vždy tak vyděsilo, že jsem se probudila. Časem jsem na ten sen pozapomněla. Až dnes se dozvídám, že to nemožné zvíře vesele žije dodnes a že má skvělý šolich v reklamě jakožto Veselá kráva, akorát to hraje bez brýlí.
