- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Když jsem četl o poválečných procesech a lidové hysterii kolem nich , nedovedl jsem si vysvětlit kde se to v lidech bere.Můj závěr byl , že se jednalo o masový projev souhlasu vynucený strachem z nových režimních vládců.Později jsem měl podobný pocit v době normalizace. Nyní vidím , že tato hysterie , která se dnes soustřeďuje na proces s Bártou a je stejně jako ty předešlé dirigována sdělovacími prostředky ,nezůstává pozadu. Musíme jí podléhat ?
Jsem přesvědčen že ne. Ale je to tak lákavé , kopnout si když všichni kopají. Omlouvám se starším generacím, jsme na tom úplně stejně.
"Proč se v ČR nedohadujeme nad tím, který politik pro nás udělal co důležitějšího, zato se stále přeme o to, kdo z nich je větší gauner, kdo s kým táhne a kdo kdy konečně půjde od válu?"
Jeden z problémů českého národa (a nejen jeho) je, že lidi často na něco nebo někoho nadávají místo aby se dívali více na pozitivní věci a navrhovali, jak to špatné změnit a na tom také sami - pokud mohou - pracovali.
Jednou jsem napsal článek, který kritizoval kritizování a nadávání. Pak jsem si uvědomil, že také nemám rád, když někdo nadává na nadávání. Ani když nadává na nadávání na nadáván. Atd. Pak jsem se rozhodl, článek radši nepublikovat, protože bych dělal to, co v článku kritizuji.
Jistě, kritika je třeba, měla by však být pokud možno konstruktivní. A více si všímat kladných věcí a ty podporovat.
...toť naše politická scéna. A pomaličku začínám dávat za pravdu své skoro devadesátileté babičce - "to by se za komunistů stát nemohlo..."