Jak se vám líbí tenhle příměr – chytat hady cizíma rukama? Já jsem jej teprve nedávno slyšela po prvé, od své sousedky, a docela jsem se pobavila. Ale - konec zábavy. Amerika chce chytat hady cizíma rukama, čili přeloženo to znamená, že do konfliktu s Kaddáfím, ve kterém jde Americe o ropu, chce zatáhnout další státy, na příklad oslovila Francii a Velkou Británii.
Přirozeně záminka se našla – a sice málo uvěřitelné zjištění, že Amerika disponuje slabou leteckou silou, přesněji tou útočnou, samozřejmě. Pozorovat a snímat bojůvky Američani zvládnou, ale kdyby časem dějiny měly soudit agresora, který zabíjel leteckými útoky, nechť v tom vězí po uši někdo jiný. Není to podobné tomu, když zavelím vpřed k odchytu hada a svoje ruce schovám za záda?
Nejde však jen o budoucí soud, ale nyní jde o životy a zdraví těch, co se bojů budou účastnit. Copak zbraně a letadla, ty by jistě Amerika Francii i Velké Británii dodala a přeprodala s nonšalancí vyznavačů zápasů otroků, kdy otroky vybavili organizátoři na svůj účet pro boj, ve kterém padli otroci. Na svůj účet – to bývávalo, dnes je obchod se zbraněmi i leteckou technikou velmi výhodný, lukrativní, vyhledávaný, sledovaný a žádaný.
Vypadá to, že americký vlk se chce pořádně nažrat a pro případ, že by snad koza zůstala celá a ještě se někdy v budoucnu domáhala reparací za pocuchanou bradku a odřený kožíšek, vlk by jako plátce reparací rád viděl jiné zvíře.
Jak cenný dnes by byl pro Francii a Velkou Británii postoj našeho politika Schwarzenberga, kdy on takticky cukl ve smyslu dejme pryč ruce od Kaddáfího. A jak cenné by bylo pro Francii a Velkou Británii, kdyby mohly dokázat, že mají pár pokulhávajících greenů, které díky chatrnému stavu spíš spadnou, než doletí. Bohužel, politika, ta vysoká a mezinárodní, ta vůbec není procházka růžovým sadem, spíše je to balancování napůl poslepu přes útesy, prolákliny, propasti, strže a setsakramentsky kluzké plotny.
Taktika nechat dvě strany, ať se mezi sebou zdecimují navzájem, a pak vkráčet jako osvoboditel a vítěz. Taktika zásobit dvě strany zbraněmi a pak jim fandit zpovzdálí, rozpleskávat, kibicovat a nakonec shrábnout bank, případně té vítězné jako helfnout a následně se podělit o kořist rovným dílem. Taktika ukázat hada a nařídit nezúčastněnému „Běž a zakruť mu hlavou“… Tak to je ta špinavá politika. A kde je ta čistá politika? Nebo nakonec žádná čistá politika není?
Úsloví chytat hady cizíma rukama mě vždy přinutí k úsměvu a zlepší mi náladu, ale zahraniční politika USA mě obvykle vyděsí a přinutí k přemýšlení, jak to všechno dopadne. Jaké štěstí, že se svým přemýšlením nemusím hárovat v politice, a že ti, co politiku mají za své životní poslání, nemusejí tak moc přemýšlet, stačí jim naslouchat řeči peněz a nerostného bohatství. Vlci, kozy, hadi a civilisti už to nějak přetrpí, tak co.
Foto perex: ihned.cz, Kaddáfí v Římě
