Chystá si ČSSD nového volebního lídra, nebo ještě ne?

Strana ČSSD kráčí historií české politiky k budoucímu vítězství, které utrpí, ať chce nebo nechce, díky nepřátelské politice současných vládních stran. Může to být reálné? Ale kdo povede ČSSD k neodvratitelnému vítězství, bylo-li by reálné? Je třeba se ptát, neboť zřejmě nejsilnějším soupeřem pro tuto stranu bude stále nezakázaná, neboť v celém světě neporazitelná strana KSČM.

Už jsem psala o tom, co musí strana ČSSD udělat pro své vítězství. V podstatě vyšlo, že nic, stačí si jen počkat. Ale něco by to přece jenom chtělo. Myslím si, že lidi zcela nezapomněli na panem Paroubkem zavedený styl rozkopávání báboviček, který ostatně občas připomíná i současná tvář strany pan Sobotka. Je to sice tváře nevýrazná, tak trochu jako Kašpárek z pohádky – vždy vyskočí, aby vyplnil svým úsměvem a větou, která neurazí, nějakou přestávku, a pak se zase stáhne za oponu, zatímco děj běží dál.

Kašpárek ani pan Sobotka nikdy nesestavili plán, co dříve a co později, co se podnikne, kam děj půjde a kdo bude hrát jakou roli. Možná by ČSSD konečně mohla hodit Kašpárka do bedny mezi málo používané loutky, neboť neatraktivní, neschopné zaujmout ani méně náročného diváka, evidentně do počtu, ale jinak jaksi mimo hlavní linii děje.

Koho ale postavit nebo připustit, nebo instalovat, nebo jak to říct, do vedení strany? Toť otázka, když pan Paroubek svého času dovolil vystrkovat bradu jen sobě, sobě, sobě a pak ještě panu Rathovi a panu Bendovi, pak dlouho nic a ještě svojí ženě. Paní Paroubková stranickou knížku vrátila, pan Benda má teď jiné starosti, pan Rath by jistě rád, ale lidi by asi takovou změnu ve vedení strany psychicky neustáli a raději by spáchali volební sebevraždu podporou současné vládní koalice.

Tak honem, honem, koho ČSSD ještě může představit. Nechci naštvat zbytek republiky, který pohrdá oranžovými šálami a díky svému pohrdání odvážně naházel hlasy novým stranám TOP09 a VV, ani ty, kteří svou věrností straně ODS vynesli do sedla pana Nečase a jeho skupinu odvážných a všeho schopných politiků. I když je naštvat nechci, asi je naštvu.

Věci se mají tak, že minulé volební období silnou podporu oranžovým šálám vyslovil moravskoslezský region, následně za to pak ostrakizovaný a vysmívaný. Možná dnes se situace mění v celé republice a ti, co dali hlas koaličním stranám, by někteří dali hlas straně, která tehdy utrpěla Pyrrhovo vítězství a musela se odebrat do opozičních lavic, málem na hanbu.

Možná by ČSSD mohla hledat svého nového lídra tedy tam, kde měla nejvyšší podporu. Proč? Asi proto, že ten leader dokázal pracovat už v minulém období, sice potichu, ale asi účinně, když výsledky se dostavily. Sotva koho asi může napadnout, že by snad pan Paroubek měl zásluhy na tom, že ČSSD měla tak vysokou podporu v tamním, poněkud zastrčeném regionu.

Kým nás tedy asi ČSSD ve svém vedení překvapí? Napadají mne za kraj Moravskoslezský už jen dva muži, a to pan Zaorálek, současný místopředseda PS PČR a stínový ministr zahraničí, a pan Kajnar, současný primátor statutárního města Ostrava. Vzhledem k tomu, že pan Zaorálek koketuje s ministerstvem zahraničí, kde je situace už dost provařená, tipuji, že panu Kajnarovi by nekonkuroval v boji o post šéfa ČSSD, protože bude aspirovat na jiný post.

Teď zbývá už jen dodat dva tři protikandidáty z jiných regionů. Ale které, když tam podpora ČSSD nebyla tak masívní, to tedy chci vědět.

Mám takový dojem, že jestli vedení strany ČSSD opravdu chce za situace, jaká v ČR panuje, utrpět volební vítězství, pak ať se co nejdříve prezentuje nějakou tváří, která je koukatelná, řečí, která se dá poslouchat, proslovy někoho, kdo umí vyslovit i nějakou myšlenku, případně i programem o něčem, ne jen vyskakováním vždy, když se vzedme odpor lidu proti nějakému kroku vlády, s tvrzením „až my budeme u moci, my to zrušíme“, když lidi opravdu tohle „od zdi ke zdi“ nebaví.

Co je ale také důležité pro novou tvář ČSSD, a nejen této strany, to je to, aby se za ní netáhly kauzy jako Bakalovy byty a jiné podobné smetí, které kazí dojem a budou jej kazit už napořád. To, že českou politickou scénou zmítají daleko větší skandály a zřejmě vyskočí další, to není omluva, dokonce ani chytrá výmluva, i když si to čeští politici zřejmě myslí.

Jinak by své skandály nemohli maskovat skandály opozičních politiků a přehazovat pozornost médií z jedné kauzy na druhou a zase obloukem zpátky, jen aby se táhlo vyšetřování do doby promlčení a puch do doby totálního otrávení celé společnosti. 

Foto perex z HN.cz