Chystá se EU vyvézt Romy z Francie, Německa a jiných zemí do ČR?

Chystá se EU vyvézt Romy z Francie, Německa a jiných zemí do ČR? Asi ano, napadlo mne po třídenní návštěvě komisaře pro lidská práva Rady Evropy pana Thomase Hammarberga. Asi ne, napadlo mne po zaregistrování snahy romského sdružení Fórum o vývoz Romů z ČR do jiných států EU.

Komisař pro lidská práva Rady Evropy pan Thomas Hammarberg totiž po třídenní návštěvě, nikoli po třídenním turné po romských osadách, čtvrtích domech a bytech v ČR ve své zprávě nekompromisně zkritizoval protiromské postoje v české společnosti, dokonce je označil za rasistické a vyzval Českou republiku, aby zintenzivnila své snahy o integraci Romů? Jaké konkrétní protiromské postoje zaznamenal, či jaké projevy rasismu namířeného pouze a jen proti Romům, nebo snad i proti jiným menšinám, to fakty nedoložil.

Vzhledem k nedávnému vytěsňování Romů z Francie mne okamžitě napadlo, že EU se chystá exportovat evropské Romy do ČR a pan komisař jen mydlí schody, aby to pěkně popojíždělo.

Uplynul však sotva týden a hle, romské sdružení Fórum si stěžuje evropské ministryni zahraničí a evropským institucím na český "anticikanismus" a žádá je, aby začaly vyjednávat s vybranými členskými zeměmi o přijetí určitého počtu Romů z ČR. Představitelé romského sdružení snad nevmluvili s panem komisařem a nečetli jeho doporučení integrace v ČR? Oni naopak chtějí integraci mimo ČR? Komisař pro lidská práva Rady Evropy pan Thomas Hammarberg je tedy jedním z dalších, co nevědí, co Romové chtějí, ale nebrání mu to v tom, aby za jejich zájmy zaníceně nemluvil?

Copak pro Romy je to nějaké nedostižné know-how přestěhovat se k příbuzným do jiného města či země? Copak se jich ze Slovenska nenalepily tisíce na své příbuzné v ČR? AS pročpak nepřivandrovali čeští Romové na Slovensko, ale vandrovalo se opačným směrem? Odpověď je jednoduchá, i Romové hledají cestu nejmenšího odporu, a protože na Slovensku jim pšenka nekvete tak barevně a sladce jako v ČR, opustili Slovensko a přišli do ČR. Zkusili i pšenku v Kanadě, ale prý tam byla nějaká nahořklá, a tak se zase vrátili do ČR.

Naprosto nesoudní romští aktivisté zároveň chtějí po ČR, aby je vybavila letenkami a sváčou na cestu a zatáhla další výdaje spojené s převzetím Romů cílovou zemí, a zřejmě v neblahé předtuše, že cílová země nájezdem Romů utrpí škody, přejí si také, aby ČR hradila cílové zemi náklady spojené s přijetím Romů. Jak si romští aktivisté představují to „přijetí“?

Jestli si představitelé romského sdružení představují jásající davy a krojovaná děvčata, postávající s úsměvy a kyticemi podél červeného koberce na letišti, kam dosedne letadlo s romskými majestáty, měli by si raději napustit ledovou vodu do lavóru, očvachtat v něm nohy a pak si obsah lavóru chrstnout na hlavu, aby procitli z oblouznění.

Jako nejjednodušší řešení vidím takové, kdy Romové sbalí svých pět švestek, vypadnou tam, kam sami chtějí, a pocestují tak daleko, jak daleko si mohou zaplatit letenku nebo lístek na vlak. Následně v cílové zemi nebudou dělat ostudu nikoli ČR, ale sami sobě, také nebudou cílové zemi dělat žádné škody, naopak se stanou platnými občany té které země a hlavně nebudou očekávat, že je opět bude někdo vodit za ručičku, foukat jim na bebínko a cpát horem dolem stále nějaké sociální dávky. To je základ, na kterém by Romové mohli začít budovat svoji spokojenost s životem v té které zemi, ČR nevyjímaje.

Chtějí-li cestovat, ať procestují třeba celý svět, ale za své. Servis a komfort všude jim zajistí cestovní kanceláře. Žádná z nich se ale nejmenuje Česká republika. A všechny za svoje služby berou peníze.

Možná by Romům měl někdo prozradit, že leckde žijí lidé tmavší pleti, a přece to nejsou Romové. Dokonce i v ČR žije více lidí ještě tmavší pleti, než mají Romové, a nestěžují si na žádné ústrky kvůli barvě pleti. Jinak řečeno: tmavá pleť nikde na světě nikoho neopravňuje parazitovat na občanech světlé pleti, ale ani obráceně. Nicméně naprosto nemyslitelné je, aby jedna národnostní menšina vydírala nejen národnostní většinu, ale i ostatní národnostní menšiny neustálými dehonestujícími, útočnými, nebo jen pomlouvačnými výpady proti všem, kteří nepatří k té jediné vybrané národnostní menšině.

V podstatě v každé zemi světa pro Romy, ale nejen pro ně, platí, že buď budou žít na okraji společnosti, krást, žebrat, nadávat na rasizmus a snít o odcestování bůhvíkam, nebo tam, kde jsou, budou žít tak, jako tam žije většina obyvatel, hlavně budou pracovat, vydělávat si peníze na živobytí, žít podle svých příjmů, ale také posílat své děti učit se v tamní škole od první třídy obecné stejně poctivě jako to dělá tamní většina dětí.

O žádné zemi na světě nevím, ve které by se ve školách, nebo na školeních pro policisty vyučovala romština. V každé zemi se vyučuje buď v tamní úřední řeči, nebo v nějakém světovém jazyce, což bude nejspíše angličtina, francouzština, nebo španělština. Nicméně navíc mohou romští učitelé vyučovat romské děti nepovinný předmět romštinu, ale nepovinný a jen pro zájemce, nikoli povinně pro majoritní společnost, jak o tom nedávno v médiích někdo snil.

Romští aktivisté by si možná konečně některého dne mohli nastudovat Ústavu ČR, zejména statě o rovném přístupu k vzdělání a o právu dětí občanů ČR na povinnou školní docházku a zkusit tuto nikoli převratnou myšlenku šířit mezi příslušníky romského etnika. Chápu, že mít právo na povinnost je šiškumotající termín, ale ještě více šiškumotající je nápad Romů, že majoritní společnost má povinnost Romům podstrkovat jejich domnělá nebo i skutečná práva, a to i přes jejich soustavný odpor.

Jednoduše řečeno: Má-li dítě právo na vzdělání, ale je tak omezené, že se vzdělání brání, mají být jeho rodiče natolik poučení a tak prozíraví, aby dítě přinutili toto svoje ústavou dané právo co nejšíře, nejdéle a nejintenzivněji čerpat. Tady je neobsazená parketa pro romské aktivisty – působit na romské rodiče, aby své dítě vedli k čerpání práva na vzdělání, jak jim je přiznává Ústava ČR.

Romští aktivisté by měli vědět, kde to vázne, od toho jsou přeci aktivisté. Romských „pasivistů“, kteří jsou aktivní akorát tak „na hubě“, netřeba. I když připustíme, že aktivní romští aktivisté jsou užiteční, pak jednoznačně přiznáváme, že jsou užiteční jedině pro Romy. Bílá majorita romské aktivisty pro vysvětlování, jak se chodí do školy, do zaměstnání, na úřady, nepotřebuje.

Romské aktivisty to může stát dost času a sil, proto by mohli čas a síly šetřit na parketě, na které zatím tancují nejraději, totiž na parketě osočování majoritní společnosti, že vzdělávání romských dětí znesnadňuje. Opravdu je to snadné, chce to jen dítě přivést na zápis a první den do školy a pak ho tam každé ráno ve všední den a mimo prázdniny vypravit. Zklame-li rodič a dítěti se nevěnuje, protože se sám zapomněl někde u hracích automatů, na drogové párty nebo v hospodě, může zaskočit nějaká šikovná romská aktivistka a dítě do školy vypravit.

Jestli představitelé romského sdružení Fórum mají v úmyslu Romy z ČR vyvést do jiných zemí, prosím, nechť takto učiní, ale nejprve nechť jim vysvětlí, jak se to má nejen s jejich právy, ale především povinnostmi v tamní zemi zaslíbené. Každá země může být tou zaslíbenou, jestliže do ní přicházím s úctou k místnímu obyvatelstvu a jeho materiálním hodnotám i duševnímu bohatství a chci se u nich učit žít tak, jak žijí tamní obyvatelé.

Pokud chci někam vstoupit dveřmi a vyletět oknem, nejjednodušší je hned ode dveří zahalasit, že já jsem ta nejdůležitější a oni všichni mě musí ctít a podporovat všemi prostředky, názorně tomu nejbližšímu sebrat peněženku a další dva tři nařknout, že se na mne křivě podívali. Pokračování této modelové situace by nezastavilo ani zavřené okno. Myslím, že nikdo nepochybuje o tom, že vyhazov ze společnosti bych si takto úspěšně vykoledovala jedině já sama.

Ještě bych měla jednu výhradu, ne prosbu, ani žádost, opravdu jde o výhradu. Velice silně mi vadí, že někteří romští aktivisté a někteří Romové pomlouvají v zahraničí Českou republiku, potažmo občany této země, jak majoritní, tak minoritní příslušníky jiných národností.

Tyto pomluvy musejí přestat, jinak je na čase žalovat pomlouvače a nactiutrhače, kteří nectí, ba přímo zneucťují svoji hostitelskou zemi a spoluobčany, kteří se odvodem daní za svoji práci podílejí na bohatství (byť je to relativní pojem) těch, kteří jim to pak vrací osobními útoky, kriminální činností, pomluvami a popírání Ústavy ČR, v bodech které platí desítky let a které jim dávají daleko více práv a možností, zejména ve vzdělání, než jsou ochotni disciplinovaně si vzít, čímž ze svých chyb a nedostatků viní neprávem všechny, jen ne sebe, což jediné by bylo správné.

Ať už tedy Romové pocestují sem nebo tam, přeji jim mnoho zdaru a upřímně jim radím, aby nezkoušeli nikde navodit moji „modelovou situaci“ a také, aby své romské aktivisty využili k tomu, aby je naučili přicházet s úctou k těm, ke kterým přicházejí, tedy nikoli povýšeně a nabubřele, vypočítavě a vyčůraně, nepřátelsky a zákeřně. Jestliže tohle romští aktivisté nedovedou, pak by si Romové mezi sebou měli urychleně hledat takové, kteří tohle dovedou a ve společnosti už si třeba vybudovali dost silnou pozici, takže pro ně není problém jednat s představiteli majoritní společnosti peer-to-peer, no … řekněme nejen pán-pán, ale i přítel-přítel.