Nemám ráda manipulaci s lidmi a nesnáším business s lidskou naivitou, neštěstím, či bezradností. A kromě toho pochybuji o srdci na dlani managementu některých občanských sdružení.
Prodeje předražených ovčích dek a nekvalitních hrnců, neúčinných pudinků a jiných sajrajtů na hubnutí, prostředků na potenci a udělátek na vyléčení čehokoliv mě vytáčí ještě tak nejméně. Více mě otravují jehovističtí a podobní obchodníci s lidskou bezradností.
Odsuzuji i hyenistické fígle všelijakých humanistických sdružení, která dokáží 90 % vybrané humanistické pomoci rozprášit na svá konta, zatímco jen 10 % doručit potřebným, na jejichž bídě a neštěstí postavily svůj výnosný business a rychlý zisk.
To, co mi vadí natolik, že to považuji za škodlivé společnosti v širokém měřítku, mnohdy tak škodlivé, že likvidace škod potrvá celé generace, to je lovení lidí znechucených politikou do sítí, nazvané lidmi z ulice vtipným, výstižným a naprosto neporazitelným termínem pravdoláskaření.
Jak se takový business dělá, to do puntíku předvádí nové občanské sdružení s podlézavým názvem Národ pohasl. Odkud vane vítr, to může občan hádat, nicméně záštitu prý převzal místopředseda vlády Karel Schwarzenberg.
Možná pan Karel Schwarzenberg stále obsazuje podle výsledků veřejných průzkumů první příčku důvěryhodnosti českého politika. Podle diskuzí, které čtu, ale ztrácí na důvěryhodnosti čím dále tím více, i když v posledních dnech už snad ani nemá co. Myslím se, že toto sdružení je tedy nikoli aktivita zvenčí, která se uchází o přízeň a záštitu projektu u pan Karla Schwarzenberga, ale je to spíše akce nějaké PR agentury, která právě jemu chce vylepšit mediální obraz.
Jaký je proklamovaný cíl tohoto občanského sdružení? Prý oprášit vlastenecký odkaz studenta Jana Palacha, jenž se na protest proti sovětské okupaci v srpnu 68 upálil. V poslední době na toto téma média skutečně práší s chutí a snahou usilovnou. Jakožto člověk s citem pro psychologii a psychiatrii připomínám, že každý člověk, kterému v hlavě uzraje plán na sebevraždu, ať již z jakýchkoliv pohnutek, je duševně nemocný, a tudíž k jako takovému je třeba k němu přistupovat. Duševní nemoci a třeba fyzické anomálie jedinců uctívají primitivní kmeny.
Kdybych chtěla oslavovat něčí vlastenecký odkaz a vyzdvihnout jeho vystupování před širokou společností v době sovětské okupace, a kdybych si chtěla vzpomenout na člověka, který nikdy kredit neztratil, oslovil širokou veřejnost a stále se na něj nezapomnělo, vzpomněla bych Karla Kryla.
Zmíněné občanské sdružení samozřejmě nezapomíná na známé tváře, které si národ spojil se sametovou revolucí. Bohužel občanské sdružení přehlédlo, že národ všeobecně začíná chápat, že sametová revoluce byla podvodem, zorganizovaným v nadnárodní režii za pomoci PR činnosti agenta Havla a s tichou dohodou s tehdejší garniturou, která držela moc – držela, ale už taktak, ale přece jen.
Proto také z dohody o převzetí moci vyplynulo posílení postavení významných vexláků, estébáků, k jejichž utajení posléze přispělo „utopení“ dokumentů při povodni, a komunistů. Dnes u moci hledejme jejich děti. Moje slova potvrzuje to, že stále častěji se ozývají hlasy, které tvrdí, že u moci jsou stále stejné rodinné klany. Na příklad přejmenování jména původního, darovaného otcem, Pitra na Pitr na věci také nic nemění.
Jak se dostat k financím pro nově vzniklé občanské sdružení? Jednoduše. Do programu se začlenil plán zrekonstruovat a přestavit na muzeum Rodný dům Jana Palacha ve Všetatech, který už několik let chátrá. Má být odkoupen. Kdy? Až se sdružení domůže nějaké povedené dotace, nebo až oslovení lidé, třeba i pan Karel Schwarzenberg něco přihodí. Jak jinak?
Aby to odsejpalo a lidé přisypávali, hře na city pomůžou známé tváře. Které to jsou? Václav Havel, Marta Kubišová, Jan Kraus. Být Martou Kubišovou, uteču z plakátu, ostatní ať si zůstanou.
Podle většiny politologů je pocit patriotismu v současné České republice umírajícím pojmem. Vlastenectví umírá. Pojem vlastenectví pro Čechy byl ale vždy poněkud laxní. O Polácích ku příkladu se vykládá vtip, že pro svoji vlast udělají vše, … ale pracovat pro ni nebudou.
Pořád čekám, kdy uslyším, že v Polsku se o Češích vykládá vtip, že Češi pro svoji vlast nejen nebudou pracovat, ale ani ji nepodpoří nicneděláním, respektive udělají vše pro to, aby ji podrazili, jen když na tom vydělají sami.
Tím nenarážím na známé kauzy Pandury, ProMoPro, Diag Human, útěk Krejčíře volným krokem se všemi potřebnými doklady, neschopnost najít Pitra a podobné nevýhodné smlouvy a tunely, které vysávají státní pokladnu. Podobnost je čistě náhodná. Zachovejme klid, Poláci si z nás ještě legraci nedělají.
Podle politologů nedostatek vlasteneckého cítění nekoření v Češích samotných, ale souvisí to se zeměpisnou polohou republiky, globalizací a vlivem nadnárodních koncernů na celkový ekonomický trh. Tím možná kulantně překládají moje slova z předchozího odstavce. Jsou to přece jenom kovaní politologové, kteří by rádi zůstali u svých koryt.
"Pokud v Evropské unii existuje volný pohyb osob, služeb, zboží a kapitálu, doprovázený migrací obyvatel z třetích zemí, logicky nějaký pocit vlastenectví neporoste," vysvětluje redakci Parlamentních listů, odkud čerpám námět, Zdeněk Zbořil. Pane Zbořile, na příklad Poláci byli cestovatelé a celosvětoví obchodníci už za totality a zřejmě i po staletí před ní, a stále jsou patrioty, a to nota bene zeměpisně Polsko leží hned vedle ČR. Co vy na to?
Než začneme uctívat upálení Jana Palacha na protest proti okupaci a evidentně z beznaděje, neboť pokud by tento mladý člověk měl jiný nápad, jak se ze situace vymanit, udělal by něco jiného, než tedy začneme uctívat právě jeho, vzpomeňme si na mnohé další, ale nejen tehdy (Zajíc na příklad), ale i dnes.
Koho tím myslím? Ty, co páchají sebevraždy z pocitu bezvýchodnosti ze situace, do které se dostali díky sociální politice, zdravotní politice, díky propouštění a nezaměstnanosti, díky možnostem podvodnických firem, které mají pré, a podvodníků, které právní sytém ne a ne dopadnout, usvědčit a postihnout, o nápravě jejich protiprávní činnosti nemluvě.
Na závěr se vrátím k problematice občanských sdružení. Ať se to zdá jakkoliv bezzubé, jediná možnost, jak se postavit proti zvůli a pro širokou společnost škodlivé činnosti vlády, která sama svým jednáním češství, patriotismus a vlastenectví potírá, je zakládání občanských sdružení. Sám občan není nic, neprosadí nic na obci a vůbec nic před ministerstvem, i kdyby tam vyklopil kolečka s hnojem a vřeštěl na vuvuzelu, jak navádějí odboráři.
Jestli občané nejsou spokojeni s kroky své vlády, pak jejich šance je právě v občanských sdruženích, která mohou občany a jejich zájmy hájit nikoli proklamacemi a hesly o vítězství Pravdy a Lásky, ale pečlivě připravenými právními kroky proti lumpárnám neporazitelných, neohrožených a navzájem se obhajujících politiků.
Oni se totiž budou podporovat navzájem, a pokud nebudou zrovna bojovat mezi sebou o lepší post, pak budou společně hájit svoje blaho na úkor blaha těch, co nemají poradní hlasy. Už proto je nonsens, aby zájmy nějakého občanského sdružení podporoval vrcholový politik. Respektive není to nonsens, je to bouda na důvěřivce a promyšlený business s lidskou naivitou, neštěstím a bezradností.
