Boj s dealery je nekonečný, pokud začne. Ale začít nemusí.

Pouliční dealeři pro firmu Streemsun vydělali slušné peníze na lidech, kteří si nechali zalepit oči i uši slibem něčeho zadarmo. Tentokrát šlo o krém na křečové žíly. Tento krém je vyšel zatím na 4650 Kč, protože podepsali a svým občanským průkazem potvrdili svoji totožnost. Co to vlastně podepsali? A kde mají kopii smlouvy? Podepsali členství v drogerijním klubu, kopii smlouvy jim dealer nenabídl, a tak si o ni neřekli, o text smlouvy se nezajímali, prostě jen tak komukoliv na ulici předložili občanský průkaz, aby si z něj opsal, co mu libo, navíc mu podepsali, co si přál.

Co na tohle říct. Lidé za příslib něčeho zadarmo ztrácejí nejen ostražitost, ale vysloveně i poslední zbytky zdravého rozumu. Přeci členství v drogerijním klubu lze sjednat v kamenném obchodě, na příklad v klubu Teta nebo Schlecker, asi i v jiných. Co plyne z takového členství? Většinou jde o malou slevu na nákupy, případně velkou slevu na vybrané zboží pro členy klubu. Malá sleva se počítá kolem 3 procent. Zní to věrohodně? Zní. K dispozici jsou letáky, na kterých je psáno, jaké slevy a kdy platí. Letáky jsou rozeslány do všech takových kamenných prodejen. Dá se spolehnout na to, že tyto slevy člen klubu uplatní? Dá.

Proč tedy podepisovat členství v nějakém drogerijním klubu, o kterém nic nevím, neznám jeho prodejny, ani sortiment, tedy ani kvalitu výrobků, ani dosažitelnost? Zdravý selský rozum velí do takového klubu nevstupovat. Dealer a jeho manager ale ví, jak zdravý selský rozum podlomit, nakazit ho virem chamtivosti, aby ten už pak dokonal své a zdravý selský rozum zatemnil.

Chamtivost je odvěká lidská vlastnost, je nekonečná a za jistých okolností i nakažlivá. Jak tuhle nakažlivost vyvolat? Jednoduše. Přimíchá se trošku jiné odvěké lidské vlastnosti nedozírných hranic a nekonečné síly, závist. Závistí postižený selský rozum uvažuje tak, že když tamten něco má, a já ne, onemocním závistí a vyléčím se jen tehdy a to kdo ví jestli, až i já získám to, co má tamten.

Získání něčeho zadarmo je pak nejlepší medicína pro závistí a chamtivostí postiženého. Čeho? Kdo by se na takový detail ptal? Velkoryse beru vše, co je zadarmo a co stihnu vzít před nosem jinému, tak, blaho, slast a v mozkovně jako v nově instalované lednici – šuplíky srovnané a prázdné.

Dealerské praktiky samozřejmě útočí na přízemní lidské vlastnosti, na které je spolehnutí, tedy na chamtivost a závist. Dealer nerad šlape chodník zbytečně a nerad se zdržuje planými řečmi, proto si umí vybrat člověka, o němž lze předpokládat, že mu sedne na lep, totiž na sliz, který mu bude kapat od lživých, ve falešném úsměvu zkřivených úst.

Tenhle výběr mezi občany ale ovládají u teenageři, kteří s kasičkou obtěžují maminky s kočárkem, důchodkyně a z poliklinik se poroučející nalomené občany. Přece nepůjdou zkoušet pumpnout nějakého machorka s diplomatkou, když parkuje na placeném parkovišti, nebo nepůjdou do firmy povykládat, o co jim jde, a zanechat na vrátnici konto, kam lze peníze poslat. Nene, každý správný dealer a pumpař drobných z hloupých lidí ví, kde začít a jak pokračovat.

Proto být osloven těmito typy lidí na ulici není čest, jak si mnozí lidé myslí, není to ani nabídka rozdávání něčeho zadarmo, co by mělo mít nějakou cenu. Takové věci se losují a zpravidla přistanou v rukou lidí nějak spřízněných s firmou, která rozdává nebo řídí losování. Na ulici lze jedině najít ztracenou věc. Ale něco dostat, když nejde zrovna o předvolební sliby s gulášem a párkem? Možná tak herdu do zad a ponaučení.

Díky dealerům firmy Streemsun se tedy zase mnoho lidí poučilo, kam je dovedla chamtivost, závist a důvěra, že zrovinka a ausgerechnet jim někde něco chce darovat zadarmo, respektive jen za opsání údajů z jejich občanského průkazu a jejich podpis. Školné prý je zatím 4650 Kč.

Před touto firmou varuje i Sdružení ochrany spotřebitelů. Firma Streemsun může dostat pokutu za nekalé praktiky, ale vydřít školné za poučení zpátky, to se podařit i tak nemusí. Ochrana proti nekonečné, nesmrtelné a poněkud amorfní, či dokonce kreativně měnící podobu lidské hlouposti vlastně neexistuje.

Jak od sebe oddělit prohnané dealery a naivní hlupáky? Ostnatým drátem a ohradami? A kdo by si dobrovolně do ohrady hlupáků vlezl a postavil se hrdě pod tabuli „Zde se pasou státem chránění hlupáci“? Jestli tohle někomu připadá nestravitelné, pak se nemůže divit, že jiným připadá nestravitelné volání po státní ochraně těch, co doplatili na svoji hloupost, svobodně a dobrovolně vyjádřenou a ve vší úctě k dealerovi stvrzenou vlastním podpisem.

Mám ale jednu cennou radu. Bohužel, když ji tady a teď zveřejním, chopí se jí i dealeři, a tak se souboj dealerů s důvěřivci vyostří, ale zkusím poradit. Vždy, když s někým začínám vyjednávat, startuji s myšlenkou, že on je chytřejší, rychlejší, mocnější, mazanější, … ve všem lepší nežli já. Zároveň samozřejmě nechci být přechytračena. Jediný omyl, který si odpustím, je mylná premisa, se kterou jsem do vyjednávání vstoupila.

Co je ale vůbec nejdůležitější, to je nejednat s dealery pod nátlakem, na ulici, ve spěchu či v osobní nepohodě, nic jim nepodepisovat, nic od nich nekupovat, nechodit na jejich nátlakové akce pod zástěrkou zájezdu, ochutnávky, předváděčky s dárky a podobné. A ještě něco – když zazvoní u dveří, oznámit jim, že obtěžují, a slíbit zavolat na policii. Stačí městská policie a stačí jen sáhnout po mobilu a nevolat nikam.