Udělejme si v tom jasno. Abychom je český výraz, aby sme je slovenský výraz pro totéž. Tak jako Dukel´ský priesmyk byl později na Slovensku odmítnut jako čechismus, správně je totiž Duklianský priesmyk, stejně tak se držme českého výrazu abychom.
Samozřejmě v hovorové řeči používáme „abychom“ i „aby sme“, ale také se oslovujeme „vole“, a myslíme tím „příteli“, někdy to i napíšeme, ale že by se to zavedlo do pravidel společenského chování, to ještě nikoho nenapadlo, tedy snad ne alespoň ve střízlivém stavu.
Pokud by ale některým redaktorům na frekventovaných serverech mělo dělat příliš velké problémy používání spisovné češtiny, pak než by skončili na psychiatrii nebo na pracáku, možná bude lepší opít někoho, kdo o tom rozhoduje, a přesvědčit ho, že slovenský výraz „aby sme“ je vlastně výraz český, takže ho lze šoupnout do slovníku spisovného českého jazyka.
Jenže si asi zaděláme na další problém. Asi před deseti lety jsem se jedné znalkyně českého jazyka ptala na to, kde se vzal obrat „aby jsme“. Mně totiž připadal jako z jiného světa, ale až příliš často jsem na něj narazila. Ani ona nevěděla, odkud a proč výraz přichází, ale znala ho stejně dobře jako já.
Obě jsme si káply do noty, přesto ostatní přítomní kroutili hlavou, kde jsem takovou slovní kombinaci pochytila tak intenzívně, že jsem vůbec pocítila potřebu o ní vůbec mluvit. A vidíte – uplynulo deset let a máme tu další obludnost, dokonce s ní přicházejí strážci čistoty českého jazyku. Co na to říct?
Co na to říct, abysem nevypadala jako ňáká konzerva? Tímto navrhuji do slovníku spisovných slov zařadit také výraz „ňákej“ a „páč“. Páč abysme ňákej výraz nediskriminovali před ostatními stejně pitomými a přece frekventovanými.
Technická poznámka:
Lidi, neumíte si představit tu práci, co mi dalo ohnout Word, aby dal pokoj a tohoto nadějného nového adepta na zařazení do slovníku spisovných výrazů jazyka českého mi pořád nepřepisoval na konzervativní tvar abychom. Jestli tenhle patvar nějaký přítel čistoty jazyka českého zavede, tak Microsoft má co dělat.
