V protikorupčním týmu zasednou pánové Kalousek a Vondra. Pan Gross se stále vyhřívá na výsluní. Exekuce je možná, i když exekvovaný nebyl prokazatelně upozorněn na to, že něco dluží, dokonce i tehdy, kdy exekutor zabavuje majetek někoho, kdo nedluží vůbec nic. Stále jsou obhajitelné smlouvy s kličkami, které nastražují past na klienta ve snaze napálit ho.
Teď ke všemu ještě média přinášejí originální myšlenky vlivného pražského lékaře Bartáka o tom, jak se prý chovají ke svým milenkám běžně téměř všichni úspěšní podnikatelé a politici, tedy pokud zrovna nekují nechutné podpásové pikle vůči sobě navzájem. A jen tak mimochodem se dovídáme, že každý úspěšný politik či podnikatel má milenku, nejlépe na každou služební cestu jinou, a jeho manželka, pokud v manželství s ním vydrží, milenky nejen toleruje, ale přímo vítá jakožto symbol úspěšnosti svého chotě.
Člověk z ulice, běžný občan, v politice nevymáchán, by si myslel, že pánové Kalousek a Vondra jsou v korupčním prostředí jako doma, avšak do komise pro potírání tohoto zločinu nepatří, že pan Gross by se měl nikoli vyhřívat, ale rovnou smažit někde jinde, že exekutoři se chovají jako samozvaní zloději a vyděrači a že stát se klientem realitní, makléřské, finanční, nakonec i jakékoliv firmy, která zprostředkovává televizní signál, datové přenosy, či mobilní spojení, skýtá vysokou pravděpodobnost, že člověk bude napálen, nejpozději tehdy, kdy se pokusí smlouvu o zprostředkování ukončit.
A tak si tu žijeme v zemi pro někoho neomezených možností a pro jiné nepochopitelných paradoxů, v zemi, kde dnes neplatí to, co platilo včera, ale zítra stejně nebude platit to, co platí dnes, takže je vlastně jedno, co platilo včera, i kdyby to platilo z titulu paragrafu ukotveného v zákoně. Žijeme v zemi, kde rodiče mají plánovat rodičovství a pak péči o své potomky až do jejich (těch potomků) odchodu do důchodu, ale naplánovat příjmy rodiny je nemožné byť jenom na rok dopředu.
V zemi, kde lidé mají spořit na důchod, ale zkušenost je taková, že současní padesátníci odejdou do důchodu o 10 let později, než by šli, kdyby měli před deseti lety tolik, kolik mají dnes. Těm nejmladším už se ani nic neslibuje. A to je škoda. Lidi sliby milují.
Smáli jste se Smrtce z pohádky, jak ji přechytračil stařík, když jí poradil napsat na dveře „Přijdu zítra“ a na druhý den si přečetla, že má přijít zítra? Smáli. Tak se smějte, jak politici přechytračili staříka i Smrtku jedním vrzem. Smrtka přijde zítra, ale důchod bude až za deset let.
A to, že pánové Kalousek a Vondra zasednou v protikorupční nebo korupční komisi (na názvu až tak nezáleží, účel je jasný), to má také všechna plus pro zúčastněné. Co si navařili, to si sami snědí. Snad byste po nich nechtěli, aby museli přesvědčovat někoho třetího, nějakého prostředníka, nebo nějakou jinou komisi? Snad byste po nich nechtěli, aby se podělili o kořist.
Oni už se se svým svědomím nějak vyrovnají, zapřou se a přesvědčí sami sebe, že jejich kauzy byly v pořádku. Má to i další výhody. Tím totiž ušetří mnoho finančních zdrojů ze státní kasy, které by jinak padly na složitá přesvědčování nevěřících Tomášů. Kromě toho oni jsou zárukou toho, že jednak bude vyšetřeno, jak to s těmi zakázkami bylo, jednak to bylo v pořádku. Považte, tolik pozitiv pohromadě. No, pozitiv – pro někoho pozitiv, pro někoho negativ.
Člověk se nikdy nezavděčí všem, hlavně politik se nezavděčí všem. A politik, který na své voliče hledí shora a považuje je za obtížný hmyz, nebo za tiché sponzory svých zájmů, kvůli jejichž uspokojení vyšplhal do vysoké politiky, se jim samozřejmě zavděčit nemůže z podstaty věci, a tudíž nikdy nezavděčí.
Kdyby se kapitán lodi choval jako náš současný vrcholový politik a vedl loď tak, jako vedou naši politici náš stát, přičemž by výsledek svého vedení komentoval „dělám nepopulární kroky“, mohl by být v některé zemi v krajním případě i zastřelen. Samozřejmě až poté, co by s ním proběhl soud.
Pro občany ČR je neštěstím, že zatím stále volí kapitány ze stále stejné kapitánské školy. Ale zatímco na lodi je osazenstvo odkázáno na kapitána, až do přistání nebo havárie, občané nikoli. A toho by měli využít před havárií. Neříkám „hned zastřelit“, ale dobrovolně se od koryt odehnat nedají, zvlášť když občané do koryt stále poslušně snášejí za mlčenlivého přihlížení, jak se koryta vyprazdňují.
A tak si tu žijeme a tolerujeme to, co by se tolerovat nemělo, dokonce si na toleranci v civilizovaném světě netolerovatelného chceme zřídit komise. Sporné exekutorské rozkrádání majetku postižených posilujeme právním systémem. Politiky volíme neodvolatelně, ani kdyby provedli, co chtěli. Strážce soudnictví jsme si povýšili na nedotknutelnou kastu samozřejmě taktéž neodvolatelné samozvané elity.
Opravdu tohle chceme? Chtějí tohle politici a jejich kliky, nebo to chtějí občané? Vždyť jdeme navzájem proti sobě. Tady neplatí oni a my, ale začíná platit buďto oni, nebo my.
Pokud skutečně občan nemá jinou možnost než trpět pod vládou špatně zvolených politiků do konce volebního období, je tohle od základu špatně. Možná jedinou obranou pro občany je chytřejší a promyšlenější volba regionálních politiků a zakládání fungujících občanských sdružení, která budou regionální politiky neúplatně držet v hranicích tolerance občanů.
Regionální politici by následně měli držet své stranické kolegy v roli vrcholných politiků taktéž v mezích tolerance občany a taktéž neúplatně.
Korupce a jánabráchismus totiž slušnosti ve společnosti evidentně nepřispívají, nota bene nakonec ústí do souboje buďto já, nebo brácha, pro úplnost politici tomu říkají nepřátelská spiknutí, umělé kauzy a konspirační teorie.
Fakticky jde vlastně jen o pověstné utržené ucho od džbánu, se kterým se tak dlouho chodí pro vodu, až se utrhne. A tak si tu žijeme a ucho jednoho pořádného džbánu stále ne a ne se utrhnout.
