Pracuji, tedy jsem

Jak přehlédnout všechny varovné signály a dohnat se do potíží dřív, než si sami dokážete představit

Máte-li práci, která vás naplňuje, baví, rozvíjí, udržuje v pozoru, unavuje i nabíjí, máte štěstí. Znamená to, že vám na této práci záleží a jste ochotni do ní investovat spoustu energie a emocí. Pokud je to práce, která je dobře placená a potkáváte tam lidi, kterých si vážíte a obdivujete je, je to výhra v loterii. Je-li ta práce ve městě, kde bydlíte, takže nemusíte dojíždět, jste skutečný šťastlivec.

No i já jsem byla takový šťastlivec. S pocitem, že tuhle práci nikdy neopustím, protože jsem tu opravdu šťastná. A je to tady, to proklaté slovíčko nikdy. Jistě znáte pořekadlo o tom, že chcete-li rozesmát boha, řekněte mu o svých plánech. A v mém případě bůh řve smíchy ještě teď.

Z firmy, ve které strávíte sedmnáct let, se neodchází úplně snadno. Musí se poskládat mozaika důvodů. Ty vás nahlodají, začnete cítit, že něco není v pořádku a že se věci mění.

Pak se stane něco, čemu nerozumíte a nikdo vám to nechce srozumitelně vysvětlit. A když se ptáte, dostanete unifikovanou hloupou odpověď. Když řeknete, že ta odpověď je hloupá a unifikovaná, ale vy chcete pravdu, abyste situaci mohli pochopit a vyrovnat se s ní, stáváte se obyčejným potížistou.

Dostali jsme novou šéfovou. Přestala jsem v noci spát a přes den jsem měla tolik práce, že jsem ji nedokázala při vší vůli stihnout v rozumném čase.

Začala jsem remcat. Večer jsem se utrhla na prodavačku. Ta se jen s úsměvem zeptala, jestli jdu z práce. Kdybych byla na jejím místě já, přeskočila bych pult a šla bych si po krku.

Moc jsem chtěla, aby to zase bylo v pořádku. Byl to báječný život v komfortní zóně. Znala jsem lidi, znala jsem prostředí, znala jsem historii.

Když ale přišla další kritika mé práce, bez kontruktivního řešení, stalo se to, co bych přísahala, že mě se stát nemůže. Myslím, že jsem to tak úplně nezvládla.