Kterak se absolutně znemožnit při každém výběrovém řízení

Na výběrové řízení se můžete opravdu dobře připravit, můžete přečíst mnoho skvělých článků k danému tématu a stejně to nakonec zkazit.

Je mi přes padesát. Odešla jsem z práce, dala si pauzu a teď hledám práci novou.

Myslela jsem, že to bude hračka. Celý život pracuju jako ten pověstný ďas, dosáhla jsem dobrého postavení a pro svého zaměstnavatele dýchám. Když tedy nějakého mám.

Nemám-li, je to v mém případě super průšvih. Protože ho neumím získat. A popravdě si za to můžu sama.

Abych to osvětlila. Při prvních výběrových řízeních jsem ze sebe kvůli své nevědomosti dělala hlupáka. Nepřipravila jsem se dostatečně a udělala všechny chyby, které kandidáti u výběrových řízeních dělají. Například jsem dlouze vyprávěla, proč jsem odešla od předchozího zaměstnavatele, u kterého jsem strávila sedmnáct let. Nebyla jsem připravená na otázky ohledně svých slabých a silných stránek. Z nervozity jsem si nemohla vzpomenout na svá základní pracovní data.

I připravila jsem se lépe. Přečetla jsem spoustu chytrých článků o tom, jak výběrové řízení probíhá, co je vhodné říci a co není vhodné říkat. Která témata by si člověk měl promyslet dopředu. Opatřila jsem si krásnou růžovou složku, do které jsem si založila všechny materiály, které mne napadly a mohly být užitečné.

Cítila jsem se jistější.

Přišlo další výběrové řízení. První kolo s náborářkou šlo skvěle. Sedly jsme si, měly jsme podobné zkušenosti. I druhé kolo s přímou manažerkou a eventuální kolegyní šlo dobře. Byl to v podstatě milý rozhovor.

To místo jsem začala moc chtít. Záleželo mi na tom. Čekalo mne setkání s ředitelkou úseku, kam jsem se hlásila.

Mám spoustu zkušeností, mám tah na bránu, jsem vážně pracovitá, umím věci dotáhnout do konce, jsem týmový hráč, umím se rozhodnout a když něco slíbím, tak udělám vše pro to, abych svůj slib splnila. Bojuju, nevzdávám se. A práci, kterou jsem dělala, jsem vždycky milovala.

Tak přesně tohle jsem jí měla říct. Neřekla. Neprodala jsem se. Vyzdvihla jsem se své slabé stránky a opomněla zmínit své silné stránky. Čímž jsem ji fakticky informovala o tom, že jsem idiot.

Kdybych byla na jejím místě, taky bych si tu práci nedala. Paní ředitelka to shrnula celkem přesně, nedostatek sebevědomí.

Možná bych si měla najmout nějakého agenta, který by mě uměl prodat. Chodil by na výběrová řízení za mne, uměl by mě vychválit a uměl by eventuální zaměstnavatele přesvědčit, že nejsem tak otřesná, jak se snažím sama vykreslit.

V tomto ohledu jsem nepřítelem sama sobě. A jsem v tom dobrá. Protože jsem dobrá, ve všem, co dělám.

Zaměstnavatelé jedni nechápaví!