Jednoočka plánuje nakupovat novou protézku a medituje nad minulostí

Už je to osm měsíců, co jsem byla „nakupovat“ protézku. Jestli je to málo, nebo moc, to nevím, v každém případě to začíná být více, než žádoucí.

V pátek už mi bylo s protézkou tak blbě, že jsem ji musela vyndat ve vlaku už cestou z práce domů. Pán, sedící na místě přes uličku vypadal, že se věnuje spíše plechovce s pivem, respektive jedné a pak druhé plechovce, tak jsem si řekla, že nebudu nikoho traumatizovat, ani uvádět do rozpaků. Stačilo mi pár vteřin a papírový kapesníček s neobvyklým obsahem diskrétně zmizel v útrobách mé kabelky. Obávám se, že je tam i teď, v neděli ráno. No aspoň vím, kde hledat.

Někoho by možná napadlo, no ale, co teď? „Díra do mozku“ není zrovna „sexy“. Samozřejmě, mám to vychytané. Z více důvodů nosím brýle se samo zatemňovacími skly, a vzhledem k tomu, že bylo v pátek slunečno, maskování bylo zaručeno.

Ale v pátek večer jsem ještě potřebovala jet na nákup, a to už jsem použila ochrannou gázu. Bylo vidět, že jedna konkrétní paní prodavačka ze mě nemohla spustit oči, a asi už už měla na jazyku otázku, co se mi stalo, ale naštěstí jsem jí nedala šanci a šla k vedlejší pokladně. Popravdě jsem měla připravenou i odpověď, že mi chybí oko, jestli to chce vidět… Vím, že to zní arogantně, ale někdy opravdu nemám náladu cokoli vysvětlovat cizím lidem.

Škoda, že jsem nebyla tak asertivní jako dítě, to bych si poradila se všemi, co se mi posmívali. Respektive s těmi, co měli hloupé narážky na můj, tehdy dominantní, rys obličeje, a to docela nepřehlédnutelný předkus. Na všech fotkách z té doby se zásadně neusmívám, při rozhovorech jsem si zakrývala ústa rukou nebo papírem, nebo čímkoli, co jsem měla zrovna po ruce. A záviděla jsem své ségře, že je krásná, dokonalá holka. Samozřejmě těch posměváčků nebylo mnoho, ale každá jejich poznámka se zarývala do srdce jako ta nejostřejší dýka, a výsledkem byl docela slušný komplex méněcennosti. Jo… abych byla spravedlivá, tak samozřejmě zdaleka ne vše bylo špatně. Doteď mám třeba pár krásných vzpomínek z lyžáku v sedmé třídě, kde jsem „ztratila hlavu“ a zamilovala se – a věřte, nevěřte, bylo to oboustranné (díky, Miri 😊

No, takže plány na nákup se mi opět trochu zkomplikovaly sentimentálním žvaněním. Neva, i tak půjdu brzičko „nakupovat“. Tak mi držte při té investici palce 😊