Jednoočka, paní Eva a krásný doktor Josef

Bude to už nějaký ten pátek, co jsem se kromě levostranné slepoty, a dalších, věku přiměřených neduhů, začala potýkat i s deformitou přednoží.

Vykřivený palec a jeho nejbližší „soused“ na mé levé noze už mi nějakou dobu dávaly najevo, že takto to teda dál nepůjde, a hodinu a půl v obchodě s obuví je jen drobnost. Po několika letech zkoušení nejrůznějších vložek a ortopedických pomůcek bylo rozhodnuto – je potřeba chirurgický zákrok. Nebo ortopedický, když mě objednávali na ortopedii? To teď asi není důležité. Prostě bylo rozhodnuto a jednoho červencového dne jsem nastoupila k hospitalizaci do jedné z brněnských nemocnic.

Už pár dnů/týdnů se neslo ve znamení této akce, jedna z věcí, která mě ale znervózňovala hodně, byl, resp. měla být moje spolubydlící.

Už od útlého dětství mám v sobě hluboce zakořeněnou obavu, až hrůzu, z nemocničního prostředí, proto jsem s napětím čekala, na koho narazím za dveřmi nemocničního pokoje číslo osm. Pokoj s tímto číslem byl už na první pohled maličký, vešly se tam dvě lůžka, umyvadlo a koupelnička. Na posteli nalevo ležela drobná paní a četla si nějakou knihu. Odhadovala jsem, že bude trochu starší než já, nicméně na první dobrou byla velmi milá a sympatická. Trvalo asi deset minut, než jsme si začaly tykat, a paní Eva mě (jako služebně starší) začala seznamovat s chodem oddělení. Vlastně okamžitě jsme se shodly, že nám nevadí průvan a klimatizace, a že nerady spíme v úplné tmě (fakt strašně důležité :) … a společných bodů přibývalo a přibývalo.

Nasmály jsme se i tomu, když jsem jí sdělila, že mám místo levého oka protézu, a tudíž skutečně mohu po někom „házet očkem“. No a když mi paní sanitárka v dobré víře dolila vodu na pití do skleničky, ve které jsem si deset minut před tím umyla protézku a sklínku posléze chtěla vymýt, chechtání dvou (možná trošku praštěných) pacientek muselo být slyšet až na druhý konec chodby. Celá hospitalizace i díky paní Evě proběhla jako pobyt v lázních.

A že jsem zapomněla na krásného doktora Josefa? Ale vůbec ne. To byl právě můj operatér. Co mě na něm tedy zaujalo? Ve svém oboru je opravdu výborný odborník - a, s ohledem na jeho mládí, je tu i příslib dalšího posunu. Dále je to velmi charismatický člověk, empatický, příjemný, vtipný. No a jako třešničku na dortu jsem si nechala to poslední – je to prostě setsakra krásný chlap, po kterém bych s klidem „hodila očkem“.

A to už je ... vlastně... není konec příběhu. Velké díky všem zdravotníkům i nezdravotnickým profesím, kteří se o mě při mém pobytu v nemocnici starali. Svou práci děláte skvěle, jste výborní, a nenechte se nikým a ničím otrávit! 😊