Jednoočka nesnáší květen, a ani „byl pozdní večer …“ to nezachrání

Nevím, jak viděl máj slavný český spisovatel Mácha, ale já musím poctivě říct, že květen zrovna moc v lásce nemám. Někteří tvrdí, že jsem všechno, jen ne romantik, ale to jsou samozřejmě pomluvy...

Jen s přibývajícími léty člověku jaksi těch iluzí ubývá a nastupuje spíše realismus. Nebo v horším případě pesimismus. Do toho ještě všechny ty „lahůdky“, jako krize středního věku, syndrom prázdného hnízda, deprese, úzkosti, menopauzy a … ještě navíc alergie. Alergie na pyly travin, tedy obilovin, no prostě všech těch kvetoucích stébel, které nám trpícím pěkně znepříjemňují život.

Poprvé jsem si všimla, že něco není v pořádku někdy na druhém stupni základky. Do dnešního dne mám poměrně živé vzpomínky na letní tábor v přírodě, jehož součástí byl výlet do skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm. Z celého výletu si pamatuji asi milión použitých kapesníků, salvy „kychů“, že by se za ně nemusela stydět ani armáda, a oči, nápadně připomínající králíka s myxomatózou. Po návratu z tábora jsem zavítala k lékaři, který stanovil diagnózu – silná alergie na trávy. No super, vzhledem k tomu, že jejich sezóna je od května do července se mám na co těšit. Abych úplně nepropadla skepsi, dostala jsem nějaké preparáty, které měly onu moji přecitlivělost ideálně zcela potlačit (nebo aspoň zmírnit).

Abych to zkrátila, od té doby se mi ony potíže vždycky s železnou pravidelností v květnu objevily. Jenom podle toho, jestli bylo vlhko nebo sucho, se měnila jejich intenzita. Jedna sezóna byla relativně dobrá, abych tu další přetrpěla s mokrým kapesníkem „na čumáku“, protože jinak jsem se nenadechla. Jakýsi odborník mi kdysi řekl, že potíže mohou spontánně vymizet po těhotenství. Tak nevím, kolikáté měl onen expert na mysli, protože čtyřikrát to nestačilo, a žádná změna se nekonala. No aspoň mám omluvu na kempování v přírodě, které stejně, alergie nealergie, nesnáším. Aspoň nějaké pozitivum.

No ale teď jsem odbočila od nakupování protézky oka k jiným fajnovkám, tak rychle zpět.

Vše dopadlo dobře. Oko vypadá krásně, skoro lépe, než to pravé (a to doslova)😊 a ani o sobě nedává moc vědět. I když je pravda, že odpoledne po práci už hodně silně protestuje a je tedy po celodenní dřině po zásluze uloženo k odpočinku. Žádné „hoch“ místo to není, krabička od náušnic, ale je dostatečně vysoko od ztracení, nebo toho, aby se stalo hračkou našich nenechavých chlupatých kamarádů, pro které nic není dostatečně vysoko a jejich vynalézavost nezná hranic. Takže já se jdu mrknout, jestli náhodou neprší…a zítra „pravou“ do nového pracovního týdne 😊