Jednoočka, nerudný pán v tramvaji a jeden Adam

Ručičky hodin na svatém Jakubovi ukazují pár minut po poledni, teploměr na zdi prozrazuje teplotu, za kterou by se nemuseli stydět ani v předpeklí. Nastupuji do z půlky prázdné tramvaje a hledám místo k sednutí.

Nejet až na konečnou, tuto činnost bych vynechala. Plstěné sedačky jsou v těchto dnech ještě méně vábné než v zimním období, a to kvůli (nebo snad díky 😊 mizernému zraku vidím pouze uspokojivé procento nejrůznějších skvrn a nečistot.

Tramvaj se rozjede a já lovím v batohu telefon, abych si našla informace o místě, kam jedu. Dění v tramvaji nesleduji, mou mysl plně zaměstnávají mapy, zastávky a recenze.

Nicméně i já po chvíli zaregistruji, že tramvaj stojí na zastávce už „hodnou“ chvíli a kolem mě panuje neobvyklý ruch a šum. Zjišťuji, že se jedna starší cestující sesunula k zemi. Okolo stojící lidé začínají pomáhat, volají „rychlou“. Vzhledem k venkovní teplotě je rozhodnuto, že paní zůstane v tram a s ní řidič. Ostatní pasažéři vystoupí a počkají na další spoj. Vystupuji na tramvajový ostrůvek a se mnou asi půlka lidí. Ostatní ve voze zůstávají. To dopálí šoféra a začne hlasitě nadávat, jak už neví, co má udělat, aby konečně vylezli, a na co čekají. To, že mají někteří sluchátka, anebo je vzadu prostě jen blbě slyšet ho nenapadlo. Korunu všemu nasazuje muž ve středním věku, který lakonicky opáčí, že ženská vlastně vůbec neměla vylézat z baráku. Totiž staří nad šedesát mají v takovém počasí zvážit, zda pobyt venku zvládnou… a podle něj by se toto v Praze určitě nestalo.

Za dvě minuty přijíždí další tramvaj, chlap se rve o místo k sezení, i když je na první pohled vidět, že místa bude dost. Sedám si co nejdál od něj a znovu se zaměřím na svůj telefon.

V krátkém videu sleduji poselství jednoho mladého muže, dříve aktivního sportovce, reprezentanta republiky, který se už několikátý rok pere se závažnou nemocí. Kluk povídá, pláče, v závěru videa apeluje, abychom si vážili každého okamžiku.

Nechci, aby to vyznělo lacině a pateticky, ale opravdu si nechci nechat otrávit den nerudnými osobami, kteří jsou ve finále s takovýmto myšlením docela chudáci. Takže odložím telefon a koukám ven z okna. Na obloze svítí slunko, obloha je azurově modrá, prostě krásný letní den 😊