„Jednoočka“ a její sobotní příprava oběda

Vaření je můj veliký koníček, posedlost už možná. Ale je to i z nouze ctnost, protože při míchání, krájení a podobných aktivitách nemusíte mít zrak jako ostříž. Stačí trocha opatrnosti při práci s ostrými předměty a horkou vodou.

Sobotní ráno se pomalu překlápí do poledne a celý dům spí. Samozřejmě tím myslím jeho lidské osazenstvo, kočky už jsem několikrát pustila do baráku a ven, se psem jsme na zahradě zkontrolovali všechny nové krtince, a zaštěkali na kolem jedoucí motorku. Štěkal pes, já jsem doufala, že ho to brzy omrzí, a my se budeme moct vrátit do tepla.

K nejdůležitějším víkendovým rituálům patří vaření. Co, kdy, kolik… to není základní ekonomická otázka, takto začíná moje přemítání, co uvařit. Ideálně, aby byli všichni spokojeni. Což by se dělo v ideálním světě, anebo pokud bych usmažila řízky. Ty mají rádi všichni. Zkusíme to nejdříve bez smažení. Takže co říkají tipy pro kuchařky na internetu?

Vejrám do písmenek, co mohu. Ještě, že existuje možnost písmenka v telefonu zvětšit. Bez této vychytávky by se čtení změnilo v „tip sport“. Nebo by se mnou písmenka začala hrát hru na schovku a za chvilku by byla „za mlhou hustou tak, že by se dala krájet, a možná ještě dál… ufff, asi blbnu. Rákosníčka jsem si tedy fakt připomenout nechtěla. Takže zpět k jídelníčku. No ale bez „čtecích“ brýlí to taky nepůjde. Ty se mnou taky hrají na schovku. Naprosto přesně si pamatuju, jak mě rozčilovalo, když mamka věčně někde hledala brýle na čtení. Nemohla jsem pochopit, že si to nepamatuje. Problém byl, že je mohla položit prakticky skoro kamkoliv. Tak jsme jí je se ségrou pomáhaly hledat. Našly jsme, jasně, že jo, ale občas jsem tedy musela držet nervy na uzdě, co to šlo. No a teď střih….. brýle na čtení hledám úplně stejně jako máma. Ještě, že mohu požádat o pomoc děti. To pak slavíme úspěch. Teď ale hledám sama…. Ani to dlouho netrvalo a mohu se dát do čtení.

Jo, ještě zkontrolovat, zda má můj oblíbený dovážkový potravinový obchod volné termíny pro sobotní dovoz… jo, má, takže „jdeme nakupovat“.

Takže jídelníček na víkend. Jdeme na něj. Začneme třeba pokrmy z masa. Budiž pochválen ten, kdo dovážky vymyslel. Bez nich bych byla „nahraná“. Bydlím na venkově, kde je výběr potravin omezený, a do sousední obce s velkým supermarketem bych musela autem. To mám aktuálně v servisu. Takže nic. Takže je to jedno, protože už pár let neřídím. Neřídím, protože se bojím. A bojím se, protože moc nevidím. A při současném provozu je fajn mít obě oči „na šťopkách“ , a ne jedno, a ještě blbě vidící. Čímž uchráním své spoluobčany od hrozby sražení, a sebe od „možnosti podívat se na vězení zevnitř“. Takže je vlastně vše v pohodě. Konec sebe lítosti, hladové krky čekají…