Buď velebena doba adventní, buď veleben vánoční čas

„Na Štěpána není pána“, říkával můj tatík vždy na druhý svátek vánoční a se zasněným pohledem se vydal do tmy. Všichni jsme věděli, co bude následovat. Několik nejbližších hodin bude nezvěstný a „přitančí“ někdy po zavíračce...

...Někdy se ještě stavil cestou zpět u kamaráda, a to pak se návrat konal až nad ránem.

Proč začínám své řádky „Štěpánem“? Je dvacátého šestého prosince …… počkat, bylo dvacátého šestého, ale dnes už jsme o dva dny dál. To nám to volno nějak letí. Takže máme za sebou dobu adventní, ale vlastně i Vánoce samotné (pokud tedy nechceme být přesní z hlediska církve).

Jak to vlastně všechno probíhalo? Týden před volnem jsem se rozhodla, že gázu na „oku“ vyměním za protézku a uvidíme, co se stane. Měla jsem totiž právě tak dost všetečných dotazů, byť soucitně míněných. Sundání „flastru“ z oka ovšem znamená, že budu slepá jak krtek, akorát to nebude na první pohled patrné. Zůstalo mi sice ještě jedno oko, tak zvaný „oculus ultimus“, ale s ním to taky už dávno není žádná hitparáda. No nic, nejsme žádná „béčka“, a jen tak něčeho se nezalekneme. Jenom doufám, že to nedopadne jako s tužidlem na vlasy, které jsem kupovala třikrát. Respektive v obchodě jsem pro něj byla třikrát. Jako „frajerka“ jsem si nevzala brýle na blízko, protože čtení textu na výrobcích už mi taky činí potíže, a prodavačky jsem se nechtěla ptát. Proč bych to dělala, že? To je lepší koupit suchý šampón poprvé a lak na vlasy podruhé. Nejstarší, dospělá, dcera už skoro začala pochybovat o mé svéprávnosti 😊

No ale …zpátky k vánočním nákupům. Doufám, že se logistika potravin obejde bez nějakých dalších faux pas. Je totiž docela „vtipné“, když se u pultu s dvaceti druhy salámů, sýrů a pomazánek ptáte prodavačky, jestli má rybí pomazánku, která je s největší pravděpodobností hned před vámi. To pak některé dámy berou jako nemístnou provokaci 😊

No a když už se hrabu ve vzpomínkách, nemohu nezmínit pána na cyklostezce, který mi doporučil, ať na kolo nelezu, když nevidím, a pána, který do mě vší silou narazil, když jsem nedopatřením narušila jeho intimní zónu tím, že jsem ho na ulici míjela nepatřičně blízko. Tož tak, jak se říká na Slovácku.

…. Do štědrého dne zbýval týden a jeden den, lidí ve městě přibývalo a přibývalo… Doufám, že i přes případné e-shopy bych to měla stihnout… To je tak, když necháváte všechno na poslední chvíli 😊 Aspoň, že vím, co a kde chci. Lidí je všude jak psů, jak říkává moje mamka. Nevadí, nikdo a nic mě nezastaví. A jak to dopadlo napíšu zase příště 😊