Amoce, nemoce, operace, komplikace….?

Kde jsem to přestala s vyprávěním? Jo, už vím. A tehdy ….tedy tehdy jsem se dověděla konečně tu správnou diagnózu – a trvalo to skoro tři měsíce.

Ne, ne, blbou náladu si nepřipouštím a věřím, že všechno bude v pořádku. Navíc tak úplně nevím, co mi vlastně je. Mám obecné znalosti z anatomie a oko jsme v biologii asi kdysi probírali. Patrně i tu sítnici. Ale amoci určitě ne. Nebo ano, ale říkali jsme jí českým slovem „odchlípení“. Fakt nevím. Je to dlouho.

A v tuto chvíli je to fuk. Stejně nemám čas se zaobírat vlastními myšlenkami a pocity. Je tu dceruška, která má necelé tři měsíce, a je potřeba se o ni postarat. Vůbec netuší, co se bude v nejbližších hodinách a dnech dít. A já taky ne. Vím jenom, že mě čeká operace, při které se sítnice srovná a přiloží zpět a zafixuje. Ve správné poloze ji pak bude držet silikonový olej, který se po nějaké době vypustí. Teď ještě rychle oběhat veškerá předoperační vyšetření a pak už ať se stane, co se má stát.

Přijali mě v nemocnici k hospitalizaci. Jako kojící máma mám pokoj sama pro sebe. Sama ale nebudu, bude tu se mnou dcerka. A taky její táta, který je připraven nám být „k ruce“ oběma. Jo, doma na nás čekají, a drží nám pěsti zbývající tři děti. Ufff, to s babičkou zvládnou. Žádný strach.

A tak nám nastal den D. Je to pro mě úplná neznámá, v celkové narkóze jsem nikdy nebyla, ale vypadá to, že to brzy zjistím. ….. a už mě obestírá mlha nevědomí…. .Za dvě hodiny budu mít oko opravené. Super. Těším se. Moc!