Zdravý rozum zdraví svědčí 7

Možná že nejhorší na světě není srážka s blbcem, ale střet rozumu a citu. Omezení sociálních dotací na bydlení těm, kteří v obecních domech mají dlouhodobě nevyužívané místnosti nejspíš rozumným krokem vlády je.

foto : SimonL

    Rozumně se asi zachovali také ministerští úředníci, kteří vypracovali podrobné tabulky, jaký počet ložnic je pro kolikačlennou rodinu přiměřený, jak staří sourozenci různého pohlaví ještě mohou sdílet společný pokoj (rodiče tak podle úředníků mohou činit bez ohledu na věk a pohlaví) a tak. A stejně byrokraticky rozumně si dejme tomu počínali jiní úředníci, když rozhodli, že spravedlivé by bylo, aby podobně postiženi byli i ti, kteří v nadměrných obecních domech bydlí, ale příspěvek od státu nedostávají. A vymysleli "bedroom tax" ve výši £13 týdně pro takové rodiny. Máš pokoj navíc, do menšího jít nechceš, tak plať! Fair play musí být.

    A tak dopis o tom, že od dubna si mají ročně připravit okolo £650 jako trest za ten luxus, že mají v domě prázdný pokojík, dostala počátkem ledna i rodina Bellů z Hartlepoolu. Poprávu, jeden pokoj je v jejich domě úplně prázdný už téměř rok. Tedy vlastně není úplně prázdný. A pro Bellovi není prázdný vůbec. Zůstal v takovém stavu, jak jej loni opustila 7letá Becky a jen do něj později přibyla urna s jejím popelem, to když v nemocnici prohrála svoji těžkou bitvu s mozkovým nádorem.

    Zdrcená maminka napsala dopisy svému poslanci i příslušnému ministrovi, kde se jim pokusila vysvětlit, že nejde ani tak o ony peníze, ale představa pravidelných výpisů z účtu, kde by měla figurovat platba za "prázdnou místnost", je pro ni velmi bolestná.

     Naštěstí tentokrát zdravý rozum a cit našly v potentátech spojence a už brzy bude vytvořen speciální fond, který bude suplovat platby za podobné citlivé případy, aby veřejné finance nebyly ochuzeny a už tak dost krušné osudy postižených rodin nebyly přitom ještě více byrokracií ztěžovány.

     Podle mého jen celý případ dokazuje, že je někdy složité a snad i nemožné dohlédnout všech důsledků i jinak potřebných rozhodnutí. A smysl pro zdravý selský rozum a srdce na pravém místě pak zůstávají mnohdy tím posledním, co nám zbývá. Je to dobře, když dojdou sluchu i na místech povolaných.