Z gauče naostro

Jóóó, z gauče, to je každej chytrej a vítěz. Ale zkuste si to sami, naostro a ve studiu. Vážně to není sranda a okolnosti na vás působí ... no, dost :-)

Mnozí třeba občas sledujete TV vědomostní soutěže a kolikrát si říkáte, panebože , jak tohle může nevědět, proč tam leze neználek, že se nestydí. Tak já se tedy stydím.

Mám tyhle soutěže rád, odmalička, řekněme. A když se naskytla možnost se přihlásit, výzvu jsem přijal. Přiznávám, inspirací, no spíše pohnávačem, mi byla moje žena, sama skvělá účastnice mnohonásobná.

Napoprvé jsem to zkusil Na lovu, už je tomu pár let a kdo jste to viděl, dobře, prachy jsem si domů nepřivezl, ale ve finále jsem byl a to se počítá, Kalkulátora mám v přátelích na fb a Ondřej podepsal fotky vnoučatům. Takže nakonec úspěch.

Brzy poté jsem zatoužil zasoutěžit veřejnoprávně. Odpověď z Kavčích hor trvala poněkud déle, z čehož usuzuji, že jsou oblíbení ... no nic, prostě poplatky bych určitě nerušil... (Ale na AZ-kvíz čekám pořád, připomínám...)

Dostavil jsem se načas, pozdravil se se soupeři, produkčním a namaskován vkráčel do studia. Popravdě, čekal jsem nějaké podobné nabrífování ohledně otázek na tělo od Aleše Hámy jako to bylo u Sokola, ale v ČT to berou fakt natvrdo, bez přípravy. Neva, jsem přece ostřílený objekt kamer, ne. Čekalo nás ješte intermezzo se školním diváctvem na exkurzi v ČT, které se chtělo pokochat tím, jak takový pořad vzniká a jak jsou soutěžící marní, inu byly to jen zkušební otázky, tak co.

A pak to přišlo... Naostro.

Kdo budete sledovat program někdy v lednu příštího roku na svých obrazovkách, třeba to milosrdně sestříhají, nevím.

Prvotní představení jsem měl samozřejmě připravené týdny dopředu a stejně, mírně zakoktaný. Zato otázky hned zkraje, ty mne zakoktaly už úplně. Sakra, kde jsou ty lehký, co doma sleduju pravidelně?

No, abyste si udělali obrázek. Vybral jsem si otázku za 10 bodů, podle mne snadnou PRAŽSKÉ MOSTY. Proboha, co se dá na tom zkazit, Prahu znám, pár let jsem tam i taxikařil, mosty přes Vltavu umím vyjmenovat od severu po jih a naopak, takže 10 bodíků zadara, ne.

Jak se jmenuje most spojující Karlov a Pankrác ... a k tomu omáčka o architektovi, kterou už jsem moc neposlouchal. Panebože, mysl je upnutá k té špinavé řece, copak nejsou Pankrác a Karlov na jednom břehu? Co to je za blbost? Světla svítí, kamery zabírají, čas ubíhá, mozek v... , no asi mimo hlavu. Nevím, nevím!

Jen se Aleš usmál, hned jsem věděl. Nuselský, vole, Nuselský!!! Proč hned řeku, Botič stačí.

Já jen doufám, že táta se v nebi nedíval a maminka se nebude na TV dívat v lednu. Polovinu dětství jsem prožil takřka pod ním. Když se mě kdokoli ptal jako dítěte, kde bydlím a já ještě neuměl adresu Sarajevská 1, naučili mě odpovídat : pod tím velkým mostem. Jedna z mých prvních vzpomínek je, když na něj v rámci zatěžkávacích testů najely tanky a já to sledoval zespoda...

Tak vidíte. Na gauči to jde vážně líp. Ale nedejte se odradit, je to tam fajn, adrenalin, zážitek a tak.

A navíc se dozvíte něco o tom, kde domov můj :-)

Jo, a P.S.: Že mám i tady na sobě stejné tričko jako onehdá Na lovu, to je pověrčivost, ne známka chudoby oblečení... :-)