Vítejte doma

Čtyřicítka našich krajanů během zítřka dorazí z Ukrajiny do České republiky a bude i nadále doufat v lepší život mezi námi starousedlíky.

     Co mě tak první napadlo, když jsem tuhle zprávu na radiožurnálu slyšel? Že jim vůbec nezávidím. Sám jsem zažil emigraci, i když odpočátku časově omezenou a není to snadné. Pak mi též přišlo na mysl, že mnozí z nás, "opravdových" Čechů budeme mít právě v této době, kdy se na nás -možná údajně, možná doopravdy- valí vlna utečenců odkudkoli, s těmito "dalšími Ukrajinci" problém.

      Je už jich tady přece dost, ne? Potkáváme je, pracují s námi, pro nás a i je začínáme vnímat trochu jako synonymum válečného nebezpečí, ať už je náš vztah k současnému Rusku jakýkoli.

     Odbočím, dovolíte-li. Český stát, království i republika, byl k naší hrdosti skoro vždycky útočištěm běženců doma pronásledovaných. A stejně tak jsme byli během své historie mnohokrát z důvodů zvenčí vnucených či vlastních, zdrojem zoufalců, kteří hledali azyl v blízkém i dalekém okolí.

     Nechme tedy prosím vlastní historii pomaličku projít naší současností a budoucnost potom nebude nijak křečovitá ani nepohodlná i nám samým. Moje zkušenosti například s krajany v Kanadě jsou veskrze pozitivní. I když rozdíly mezi těmi z roku 1948 a po 1968 byly patrné. Ovšem k nám, domorodcům z Československa se chovali všichni vždycky nádherně, a to slovo myslím tak, jak jsem jej napsal. Nic nebyl problém.

     Také česká komunita v Anglii, jak jsem ji měl možnost zažít, držela při sobě. Možná jinak než Poláci, ale bylo radost tam s nimi být.

      Prostě, je nám Čechům líp, když držíme pospolu a je nás po světě hodně. Když se někteří z nás dostanou do trablů, a válka je sakra velký trabl, pomáhejme si. Těch pár i víc milionů korun, které si přesídlení našich krajanů z Čechohradu do vlasti vyžádá, za pocit pospolitosti i čistého svědomí snad stojí. A navíc věřím, že se státnímu rozpočtu vrátí.

      Jsme docela malý národ na to, abychom si mohli dovolit přepych odmítat kohokoli, kdo se cítí mít v žilách stejnou krev jako my. Možná patetické prohlášení, ale v kontextu se všemi těmi multikulti experimenty, všeobjímajícím bruselským šimlem a hrozbou náboženského extremismu...?

     Každopádně, vítejte po dlouhém čase doma, ve vlasti Vašich předků.