Vánoční pohlednice

      Veselé vánoce a šťastný nový rok stávalo předtištěno někde okolo idylického obrázku  a my jsem jen doplnili na rubu adresu a několik osobních slov, nalepili známku a vhodili do schránky na rohu ulice, jak nám napověděl klasik.

     Historie? Možná ano.

     Dlouhá léta to takhle bývalo, Dokonce jsem míval notýsek s adresami bližních a podle něj na velikonoce, vánoce a ženám i na MDŽ vyplňoval a posílal příslušné pohlednice. Brával si notýsek i na školní výlety a z destinací krajové pohlednice odesílal.

     A pak se začalo něco měnit. Obecně k dobrému. Začali jsme mít mobily, postupně i maily. Přestali jsme nejprve psát dopisy. Ale pohlednice vánoční, velikonoční i svátkové a narozeninové se ještě chvilku držely. Tradice, asi, a taky vědomí povinnosti léta pěstované.

     Ale nevydrželo nám to dlouho. Přáli jsme si smskami, na poslední chvíli většinou a operátoři se předháněli rekordními statistikami. A třeba já jsem si už myslel, že tohle nám vydrží, že jsme jen nahradili papír za bezdrát.  Mýlil jsem se, ovšem...

     Internet a s ním přišlo přání mailem. Dobrá, říkal jsem si, opět je to jen jiný druh psaní, koneckonců i s virtuální pohlednicí, dáme-li si tu práci. Pravé pohlednice jsem jako všichni okolo neposílal už dávno a do mailů jsem dál vkládal naprosto osobní přání, jako bych to na papír dříve psal.

     Ale změna tu už byla. Sociální sítě se jmenovala. Facebook zejména. A jde to rychleji než bych si představoval. Ještě loni jsme si s přáteli na fb přáli víceméně osobně každý každému. Letos? Téměř každý přidal příspěvek s fotkou, kde VŠEM přeje krásné vánoce a šťastný nový rok. Hezké je to od nich. Odepsal jsem jim přání do diskuze, zastyděl se a rychle vyhledal vhodnou vlastní fotku a též popřál VŠEM to samé.

     Smutné je to, povídám si. A přepadla mne nostalgie za těmi papírovými vzkazy sounáležitosti. Dokud jsme si aspoň psali pohlednice, mysleli jsme na sebe, měli jsme se rádi, přece...

     Přemýšlel jsem nad tím a nakonec si řekl , že možná ne. Že se jen kruh uzavřel. Dříve si lidé chodili přeci přát osobně. I já jsem před nějakými pětadvaceti třiceti lety dodržoval tradici navštěvovat příbuzné ve svém okolí na Štědrý den a posedět  a popřát osobně. Na Boží Hod a Štěpána jsme pak jezdili popřát i těm vzdálenějším. Těm, se kterými jsme opravdově a ze srdce chtěli sdílet aspoň několik chvil vánočního času.

      Tak třeba se k tomu všemu vracíme. Formálně popřejeme komukoliv a všem a pak, s i investicí dokonce mnohem větší než je 13Kč na známku za pohlednici, s investicí svého času budeme jako za starých časů přát těm, kterým doopravdy požehnané vánoce, zdraví, štěstí a vůbec všechno nejlepší přát chceme. Navštívíme je a strávíme s nimi něco ze svých životů.

     A to je mnohem víc i než poslat papírovou pohlednici.

P.S.: Krásné vánoce a do roku 2016 všechno nej všem :-)

¨