Už mě to nebaví

Tedy, já bych spíš řekl, že "už mi to nebaví", ale v názvu článku budu raději nejihočesky spisovný a pravidla (pravopisu) budu ctít. Ale jinak nebaví a rozhodl jsem se být jeden den rebelem...

foto : autor

     V sedmačtyřiceti letech, pořád (skoro) jen naprosto nevyčnívající a podle pravidel a zákonů, mne zrovna dneska ráno napadlo.... udělám to! To když jsem šel od domu celých půl kilometru k autu, protože blíž jsou ta parkovací místa táááák drahá. A přitom přímo před barákem je plácek, no, úplně pro tu naší plechovku  jak dělaný. Jenomže dle zákona a cedule na plotě k parkování nevhodný.

     A tak jsem přijel z práce a normálka zaparkoval. Tam. Pod tu ceduli. Však je to NÁŠ dům, NAŠE auto, tak proč ne také NÁŠ plácek, ne?

     A jak jsem byl v tom opojení ze svobody porušování pravidel, řekl jsem si, dojdu si pro jedno přes ulici. A na přechod také brát ohled nebudu, jsem jednou rebel, přejdu na červenou a hotovo. A zpátky taky! Zpátky jsem tedy musel chvilku počkat než tam ten správný, vlastně nesprávný červený panáček naskočí, ale ...

    Ale, jo! Je to nádherný pocit, udělat konečně někdy něco, co by ode mne nikdo nečekal. Ani já sám. Řečeno volně se Shakespearem "důležitost dodržování pravidel nejlépe prokážeme jejich porušováním". Zase tak veliký rebel nejsem, tedy dodám "NĚKTERÝCH pravidel a jen OBČASNÝM porušením". Možná až ze mně to jedno vyprchá, dojdu přeparkovat...