dík

Za tu starou bych Ti dala jednu mezi voči.

no právě tam si to můžu dovolit, to víš, veřejně bych to nikdy takhle neřekl... to já se zase bojím dost, nemysli...

o co vsechno prichazim, kdyz si uz od vojny holim hlavu doma sam...

jo, život je plnej promarněnejch příležitostí...

Celý život jsem strihala svého muže sama, dycinky jsme se u toho malinko "neshodli", ale to bylo pořád dokola, k odborníkovi nechtěl :-)

šťastný musí být muž, kterého stříhá vlastní žena a vůbec.... prostě nikam nemusí....

děkuju za návštěvu

dik, Soňo

Vystihl jste to. .. A představte si, že já tomu mému úplně sama sjednávám s tou jeho milou kadeřnicí (bradýřkou) schůzku... (A pak - později, se u ní nechávám ostříhat sama). Umí to pěkně.

takže máte info z první ruky... dobrý!!!

super blog

děkuju, Davide

Zuzko, děkuju

V mém dětství jsme každý měsíc přišli popořadě pod dědovo mechanickou neelektrickou mašinku. Kdyby už tenkrát bylo v módě mít lebku jako koleno, stačilo by to za delší čas. Tobě, Honzo

a co teprve na vojně, viď

dik

Jaruška, Maruška, samá krásná jména a jejich nositelky taky! Moc jich tady na blogu ale nemáme, o Marušce vím jen jedné a v sobotu má svátek. Ale to jsem odbočila, chtěla jsem původně napsat, že jste napsal moc hezkou povídačku. Máte talent! A jak ji nazvat, když ani neholí, ani neupravuje kadeře a křestní jméno nechci použít, aby Ivanka nežárlila? No přece kosmetička lebečních krytin.

krytinářka! no, to bude mít Jaruška radost