Sláva globalizaci

Ulehčuje nám všem život, kam se podíváte. Například dneska. Kluci v malé vísce na Vysočině zápolili s úkolem z češtiny a díky celosvětové síti internetu mohli hravě o pomoc požádat on-line mne, otce v daleké Británii.

foto : autor

     Jiná věc je, že jsem moc nepomohl. Však to také nebylo nic jednoduchého. Napsat několik (minimálně dvě) podstatných jmen která začínají a končí na stejné písmeno, konkrétně L, P a V. Jen si to zkuste. Ale to chyba postmoderního způsobu života nebude, asi.

     Napadala mne kupodivu hlavně slovesa. LÍBIL, LOVIL, LEZL... Ale nakonec jsme společnými silami dokázali dát dohromady požadovaný počet substantiv na P a V. Pro P jsem pyšně vymyslel obě já (POKLOP, POSTUP), dokonce mne nakonec při vzpomínce, jak jsem dnes platil účet za elektřinu, napadl ještě bonusový PŘÍMOTOP. Jednou jsem zabodoval i u V : VĚTEV. Manželka dodala do páru krásné slovo VLKODAV, jehož význam kluci ve třídě snadno vysvětlí, protože jim od mala četla místo pohádek na dobrou noc nejnovější Kingy. 

     Jen to L pořád nic. Ani na jedné straně on-line propojení. A pak blik! Mám to! LOUDIL. Ne jako sloveso, ale jako "on je...." , takže jméno podstatné. Podstatné, ale to je pořád málo. Přemýšlíme všichni marně dál...

     A tak probíráme nejrůznější provozní banality. Kdo, kdy, kam, proč, hlavně za kolik. Nákup zase bude prý třeba, můžeš poslat něco navíc, otče. Kluci poslouchají, přemýšlejí. A pak najednou jako jeden muž křičí do Skype: LIDL!

     Hotovo, dvacet. Tohle paní učitelka uzná jistě. Také tam přece musí chodit, při těch platech pedagogů...

     Sláva globalizaci.