Příměří (2)

Vše má svůj začátek i konec. I války. Jejich konce bývají oslavovány jako začátek míru, ale realita je  mnohdy mnohem složitější a smutnější.

...pokr...

To byl docela zásah. Měl pravdu, nedělali jsme svoji práci správně. Ale to nic nemohlo změnit na mých požadavcích. 

"Děkuji za dárek, prošetřím to. Ale i tak, zrušte ty zábrany do půlnoci, mám jasné instrukce. Jinak se obrátím na vaše nadřízené, myslím ty , kteří mezinárodní dohody podepsali. Vaše nejvyšší velitele. Mám na ně telefon, stejně jako vy, že podplukovníku."

Měl jsem za sebou výcvik v Dánsku i Británii, jak vyjednávat, papír na to být náčelníkem štábu praporu OSN, a vše mi teď mohlo pomoci i být na nic. Stejně nakonec je to o improvizaci a ohodnocení situace. Ale především jsem už od počátku tušil, kde partnera tlačí pata. Díky našim zpravodajským zdrojům. Nebyli jsme slepí ani hluší, naštěstí. 

Nezalekl se, vůbec, proč taky, měsíce tady válčil a teď mu sem nějaký kapitánek, co o válce neví nic, přijde říkat co má a nemá dělat...: "Vy jste sem nepřijel kvůli checkpointům,"

Věděl jsem, že ví. "Nepřiletěl. ale vy je odstraníte, právě proto, proč jsem přiletěl. Přístup do betonárky bude volný a bez vaší kontroly."

"Ne, kapitáne, ne, já trvám na tom, aby v komisi byl náš zástupce."

Jak už jsem psal, byl jsem mladý a nezkušený. Proto jsem se nechal vytočit. Budiž mi omluvou, že jsem tam tehdy letěl jako vojenský policajt vyšetřit nález hromadného hrobu  38  lidí včetně nemluvňat naházených do sila betonárky. Pitvy doložily, že mnohé oběti se udusily až cementem, včetně miminek. Vystříkl jsem....

"Vy chcete mít někde nějakého zástupce?! Vy, kteří jste tam ty lidi naházeli?"

Tak to jsem mu nahrál..." My jsme je tam naházeli? Vážně? Tak vy už to máte i vyšetřeno, že?" křičel mi z pěti centimetrů do obličeje, nenávistně. "Tisíc let kapitáne, tisíc let bráníme  Evropu před muslimama a najednou je to špatně?! Co si o sobě myslíte? Že jste nějací demokrati nebo co, hovno.... hovno jste!

Posral jsem to, vyjednávání má přeci být diplomatické, a vždycky příště už jsem si tuhle epizodu pamatoval. 

P.S.: Viníci masakru byli v Haagu potrestáni, "můj" podplukovník nebyl přímým účastníkem, tedy nebyl odpovědný....

P.S.S: Příběh je sice autentický, ale ne vše jsem prožil osobně, některé části jsou převzaté od kolegů...