- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Pamatuji si bombardování Plzně, kdo mohl, odstěhoval se, bydleli jsme u dědečka na samotě. Nemocnice, kde jsem se narodila před lety, v r. 1941 po náletu neexistovala. Nejhorší byl duben 1945 při náletech na Škodovku, bomby padaly i kolem domu vzdáleného 7 km od města, v lesích byly krátery, dům dědy měl od tlaku vzduchu prasklinu, okna bez skel. A 6. května jsem na procházce s kozou na oprati byla na mýtině a slyšela jsem divný hluk, dunění, v dálce proti mně na lesní cestě vyjely obludy - tanky, které jsem neznala, blížily se, utíkala jsem domů. Byli to američtí vojáci, v dalších jeepech se smáli prchající holce se zvířetem. Kolem našeho domu na polích, v lese byly pak všude obrněné vozy, tanky. Vojáci mě hýčkali - krmili čokoládou. V nedaleké restauraci "Na Ostende" měli asi stanoviště velitele, tancovali s našimi děvčaty bugi-bugi. Plzeňané byli šťastní, že je konec bombardování.
pani Ivano, moc dekuju za navstevu a osobni vzpominku. Jsou vzacne, nenechte si je urcite jen pro sebe. Mejte se moc hezky.
Před časem jsem pomáhala likvidovat pozůstalost po otci mé kamarádky, která kdysi emigrovala do Švédska. V Říhově měli do roku 1948 penzion, domovem ve stáří se pak jejímu otci staly Stachy. V té pozůstalosti byly mj. novinové články a vzpomínky pamětníků na květnové události roku 1945 na Stašsku. Bylo to hodně zajímavé... Všechno jsem to pak předala jejich vzdálenějším příbuzným.
Stachy, jejich okolí a Šumavu vůbec mám moc ráda.
No nepovídej, Stachy?
Já už také.
Honzo, už jsem to tu někde psal ... nedávno se mě syn Majky ptal na druhou světovou válku a když jsem mu o ní poreferoval, tak se zamyslel a povídá: a nebál ses, že tě ty Němci zastřelí?
no jo, ja to mival podobne na zakladce pri besedach treba s lidickymi zenami - jak rad bych si s nimi dnes popovidal - byl to pro nas stredovek....nemeli jsme pojem o case a oni ho tez nemaji... 30ti leta valka je totez co prvni nebo druha svetova a kdo se narodil driv nez oni, musel to zazit :-)
Ten rok 1945 pamatuju dobře.Táhlo mi na sedmý rok a ty zmatky toho roku si pamatuju dobře. Bydleli jsme na Dobříšsku (Rymaně - Mníšek) a tam se usadili Rusové. Američani tam někdy projeli ve svých Jeepech a už se nevraceli. Jedna ruská rota se usadila v lese, blízko Čisovic, kde se říkalo 'V Hoře' Odtamtud byl jen slyšet přiožralý ypěv rudoarmějců. Ti chodili žebrat jídlo po vesnici. 'Davaj Kušat') bylo heslo dne. Už jsem o tom psal i blogy, nebudu se opakovat. V srpnu roku 1945 z našeho kraje odjížděli. V bobytčákách, vevnitř i na střechách. Jsou to nezapomenutelné vzpomínky.
Moc dekuju za prispevek, k Dobrisi a okoli mam vrely vztah dodneska, bydlel jsem tam v devadesatkach a moje prvni zena tam bydli dodnes, krasny kraj, casto tam jezdim....
Zasloužená karma Ano, Američané nás v květnu 1945 osvobodili.