Pamatuji si bombardování Plzně, kdo mohl, odstěhoval se, bydleli jsme u dědečka na samotě. Nemocnice, kde jsem se narodila před lety, v r. 1941 po náletu neexistovala. Nejhorší byl duben 1945 při náletech na Škodovku, bomby padaly i kolem domu vzdáleného 7 km od města, v lesích byly krátery, dům dědy měl od tlaku vzduchu prasklinu, okna bez skel. A 6. května jsem na procházce s kozou na oprati byla na mýtině a slyšela jsem divný hluk, dunění, v dálce proti mně na lesní cestě vyjely obludy - tanky, které jsem neznala, blížily se, utíkala jsem domů. Byli to američtí vojáci, v dalších jeepech se smáli prchající holce se zvířetem. Kolem našeho domu na polích, v lese byly pak všude obrněné vozy, tanky. Vojáci mě hýčkali - krmili čokoládou. V nedaleké restauraci "Na Ostende" měli asi stanoviště velitele, tancovali s našimi děvčaty bugi-bugi. Plzeňané byli šťastní, že je konec bombardování.

pani Ivano, moc dekuju za navstevu a osobni vzpominku. Jsou vzacne, nenechte si je urcite jen pro sebe. Mejte se moc hezky.

Před časem jsem pomáhala likvidovat pozůstalost po otci mé kamarádky, která kdysi emigrovala do Švédska. V Říhově měli do roku 1948 penzion, domovem ve stáří se pak jejímu otci staly Stachy. V té pozůstalosti byly mj. novinové články a vzpomínky pamětníků na květnové události roku 1945 na Stašsku. Bylo to hodně zajímavé... Všechno jsem to pak předala jejich vzdálenějším příbuzným.

Stachy, jejich okolí a Šumavu vůbec mám moc ráda.

No nepovídej, Stachy?

Já už také.

Hezké vyprávění.

viď

dik Filipe, uzij si oslavy svobody

Honzo, už jsem to tu někde psal ... nedávno se mě syn Majky ptal na druhou světovou válku a když jsem mu o ní poreferoval, tak se zamyslel a povídá: a nebál ses, že tě ty Němci zastřelí?

no jo, ja to mival podobne na zakladce pri besedach treba s lidickymi zenami - jak rad bych si s nimi dnes popovidal - byl to pro nas stredovek....nemeli jsme pojem o case a oni ho tez nemaji... 30ti leta valka je totez co prvni nebo druha svetova a kdo se narodil driv nez oni, musel to zazit :-)

Ten rok 1945 pamatuju dobře.Táhlo mi na sedmý rok a ty zmatky toho roku si pamatuju dobře. Bydleli jsme na Dobříšsku (Rymaně - Mníšek) a tam se usadili Rusové. Američani tam někdy projeli ve svých Jeepech a už se nevraceli. Jedna ruská rota se usadila v lese, blízko Čisovic, kde se říkalo 'V Hoře' Odtamtud byl jen slyšet přiožralý ypěv rudoarmějců. Ti chodili žebrat jídlo po vesnici. 'Davaj Kušat') bylo heslo dne. Už jsem o tom psal i blogy, nebudu se opakovat. V srpnu roku 1945 z našeho kraje odjížděli. V bobytčákách, vevnitř i na střechách. Jsou to nezapomenutelné vzpomínky.

Moc dekuju za prispevek, k Dobrisi a okoli mam vrely vztah dodneska, bydlel jsem tam v devadesatkach a moje prvni zena tam bydli dodnes, krasny kraj, casto tam jezdim....

Zasloužená karma Ano, Američané nás v květnu 1945 osvobodili.

Nas na Stasich jednoznacne.... diky