Nemusím

Moje krásná, mladá a chytrá žena, tedy vlastně ještě MUSÍM dodat milovaná, dnes přišla od doktorky jako vyměněná.

Ono už bylo dobré znamení, že se tam byla sama schopná odřídit a zpátky. Prášky na chvíli zabraly. Snad už brzy neurochirurgové říznou kam třeba a prášků bude netřeba...

Ale jinak se začala chovat divně. Tak nějak – řekněme si pochlapsku – nelogicky.

„Dáš si k tomu okurky?“, zeptal jsem se jí poté, co opět nuceně ulehla a já připravil oběd.

„Nemusíš.“

„Já vím, že nemusím, na to jsem se neptal, jen chci vědět, jestli chceš k tomu kuřeti s kaší taky okurku. Anebo kompot?“, rozšiřuji nabídku.

„Nevím.“

Tak jsem jí to přinesl jen tak.

„Tys ten kompot neotevřel?“

Ne, neotevřel, protože nemusím. Nemusím snad být jasnovidec. Ale chutnalo jí myslím i tak, ostatně je to běžné míjení se Marťanů a Venušanek, že. Co bych jí vyčítal ženskou přirozenost, ať jen pěkně leží a odpočívá. Nádobí zvládnu sám a bez rad. Až ho umeju, přinesu jí kompot i se zmrzlinou a to by ji mohlo potěšit.

Za nějakou dobu ovšem vstát musela...

„Už byste se sakra mohli naučit dávat to prkýnko zpátky dolů!“

„Snad je normální a LOGICKÉ, že každý, kdo jde na záchod si dá prkýnko tak, jak potřebuje, já přece nemůžu vědět, kdo z vás půjde po mně a co tam bude dělat. A prkýnko má dvě naprosto rovnoprávné polohy.“ a přidal jsem sofistikovanou přednášku, že ty polohy jsou rovnoprávné proto, že i my muži a ženy, dokonce bez ohledu na věk, viď Tomíku, jsme rovnoprávní a že tedy LOGICKY neexistuje žádná poloha tam a zpátky a tak dále a tak podobně, moc hezky jsem to téma rozvinul. Mýlím, pardon, překlep, myslím mělo být.

„No právě! Protože vy jste dva a já jenom jedna! A máš štěstí, žes tam nenechal ležet prázdnou ruličku!“

Logické zakončení, jak jinak. Koneckonců, chlapi, ale byla to přece ve finále pochvala, ne? A za tu si zmrzku zaslouží, holka moje :-)

Určitě nemusím, rozhodně chci....