Nahrávka

Svoboda slova, ochrana soukromí, cenzura, propaganda, vlastenectví, kolaborace, dezoláti a spoustu jiných pojmů létá éterem většinou bez obsahu, který by jim jinak přináležel.

Zachytil jsem v diskuzích nejen zde na Idnes blogu názor, že nahrávat učitelku během školní hodiny je nesprávné, ba snad mimo zákon, že to dokonce některé školy přímo zakazují. Ach jo.

Kdysi jsem byl okolnostmi načas donucen být učitelem. Lépe řečeno přednášejícím. Nešlo mi to a brzy jsem poznal, že já bych učitelem nikdy být nemohl. Nesnesl jsem, když studenti nechápali naprosto jasné věci na první dobrou a – byly to divoké devadesátky – dokonce jsem je za to pohlavkoval. Prosím, studenti byli už dospělí, pohlavky byly velmi mírné a navíc jsme se na nich dopředu dohodli, že jsou lepší než nějaké známky. A taky jsem se za ně většinou večer omluvil rundou pro všechny. Jak říkám, devadesátky, já i oni i ony 18plus a všichni jsme byli ze stejné „firmy“. Něco jsem je snad přesto všechno naučil. Aspoň mám takovou zpětnou vazbu od nich, u některých dodnes. Dnes bych to určitě dělal jinak, vím, že je jiná doba.

Jak já bych tehdy uvítal dnešní technologie!!! Aby si mohli ty moje výkony před tabulí nahrávat a pak se z toho na ubytovně učit. Jak já bych zpětně uvítal, kdybych si mohl v posluchárně nahrát některé úžasné přednášky mých profesorů, učit se z nich a dneska se na ně podívat.

Onu učitelku, která si na to stěžuje, podle mě naprosto účelově, si její žáci nenahrávali tajně jak čůrá na záchodě, ani jak se na chodbě kolegovi svěřuje, že jí bolí záda, nic SOUKROMÉHO. Žáci si nahráli její přednášku ve výuce. To, že nejspíš její přednáška neměla nic společného s předmětem, který měla vyučovat, oprávněnost nahrávky spíše podporuje, o obecné schopnosti rozpoznat dobro a zlo na straně pedagoga nemluvě.

Byla propuštěna z práce, soudí se o to. Dobrá, to je její právo.

Já se ptám, co se její žáci naučí z nahrávky, kterou si udělali. Snad dost. Pro život.