Můžu si za to sám

Starý chlap jako já nemá porušovat svoje zásady. Což jsem udělal. Začátkem roku jsem se zařekl, že přes Kanál autobusem už nikdy a přesto jsem svodům Student Agency opět podlehl.

foto : autor

     Budiž mi útěchou, že tahle velikonoční dovolená byla snad poslední z těch, které jezdím trávit domů. Už to je trochu ujeté, že jo. A když k tomu přičtete, že letošní velikonoční pondělí připadlo na 1. dubna, mohlo mi být předem jasné, která bije. Tedy bude bít. Vlastně teď už, která odbila.

     Už cesta z Británie. Díky sněhové kalamitě ukončil můj noční přípoj do Londýna svoji cestu někde v závěji ještě ve Skotsku, žlutý expres do srdce Evropy mi z Victoria Station ujel o necelou půlhodinu a od nechtěné dvoudenní prohlídky terminálu mne ochránila pouze přetrvávající solidarita českých a slovenských dopravců a tučný obnos v librách.

     Pobyt v Česku už byl předvídatelnější. Syn po zhlédnutí ultrazvukového snímku lůna své nejdražší upřesnil počet vnoučat, kterými nás brzy obdarují, na tři. Svátky jsme potom strávili provozováním velikonočních tradic, ovšem obklopeni vánoční zimní atmosférou u příbuzných na rodných horách.

     Necelou minutu před termínem jsem ještě stihl mírně rozvířit aprílové blogerské vody a zbytek týdne už jen v kruhu rodinném řešil běžné provozní záležitosti, lépe řečeno novinky. Jako nové zaměstnání, nový byt, nové auto a podobné prkotiny, které trvalá reemigrace přináší.

     Trochu nečekanou novinkou je nová dcera. Provalilo se totiž, že mnou dosud přiznávaný počet potomků nebyl úplný. Zachoval jsem se čestně a nově objevivší se členku rodiny nejen uznal za vlastní, ale nyní si ji i beru s sebou zpátky do Anglie, abych ve výchově alespoň trochu dohnal, co jsem za těch 19 let nevědomosti zanedbal. 6 nebo 7 dětí, co na tom sejde, viďte.

     Vendy, dcerka moje milovaná, tvrdí ovšem, že sejde. A během dlouhé cesty do nového dočasného domova mi přesně vypočetla, kolik jí k dnešnímu dni dlužím například na alimentech. No jo, moje krev, počty mi rovněž vždycky šly obstojně. A taky oči má po mně.

      Konec dobrý, všechno dobré. Zpátky v Anglii, jaro snad už konečně převezme vládu definitivně a sníh nahradí deště. Jen mi možná bude tuhle dovču ještě pár dní připomínat nějaká viróza, protože v krku mne škrábat začalo už ve Francii. Ale co, můžu si za to sám, měl jsem se před cestou na Kontinent více otužovat.

P.S.: A také je to velký talent na muziku.... dcerka moje :-)

 http://bandzone.cz/wendys#!/wendys?at=gallery&ii=839880