KSČM, která si nezadala III.

Tak konečně tisková konference. Ale skončila a možná máme ještě více nezodpovězených otázek než před ní.

     Setkání "čestného rytíře ze Slovenska a čestného komunisty z Česka" se vážně povedlo. A kdyby jim to záludní Švýcaři nepokazili, tak mohli rukou společnou chudáka dědice od dalšího sebevražedného pokusu i zachránit. Jsou to prostě dobrodinci a kdo si to nemyslí, nemá srdce.

     JÁ si to nemyslím. Možná nemám srdce, ale snad mám rozum. A ten mi říká, že když někdo zveřejňuje dokumenty na vzdálenost 10 metrů, neudá jejich číslo jednací, tak to není zveřejnění. Že když někdo okatě chválí vyšetřovatele, že jej nechali ve vazbě co nejdéle, aby se vše vyšetřilo co nejlépe, tak mi tam něco nesedí. Že když jeden z protagonistů tiskovky prohlašuje, že jej s tím druhým spojují společné koníčky či návštěvy Ukrajiny a náklonnost k ní a ten druhý za pár minut prohlásí, že se poprvé viděli jen týden před inkriminovanou AKCÍ, pak tu něco skřípe. Že když někdo opisuje skutek, který se stal, aniž by skutek POPSAL, pak mu asi nejde o skutek samotný, ale o něco jiného.

     A abych já sám byl přesnější, můj rozum mi říká, že celá tahle tisková konference pana doktora Ransdorfa a pana Guzmického měla jediný účel. Říci navenek: My jsme o tom, že námi přeložené dokumenty v bance byly zfalšované, NEVĚDĚLI. Což chápu, stejnou písničku nejspíš zpívali i při výsleších ve Švýcarsku.

     V Česku se jen celému příběhu snaží nasadit jakousi humanitární čepičku. Snad pro lepší image pana europoslance Ransdorfa, či ještě spíše pro lepší image KSČM.

     Je to vážně potřeba?! Když i tak profláklý pan Dolejš už teď říká, že Ransdorf je sice chodící knihovna, ale pro praktický život nepoužitelný popleta a zároveň si nechává dvířka, že prý si jako strana počkají na výsledky šetření švýcarských orgánů...